Fascinující je, že jediný den v roce, o zimním slunovratu 21. prosince ozáří na sedmnáct minut hrobovou komoru jasný sluneční paprsek.
Kopcovou hrobku Newgrange, asi třicet kilometrů severně od Dublinu, lze
označit za největší architektonický div pravěku. Jeho vznik se odhaduje
zhruba na dobu kolem roku 5000 př.n.l.. Při jeho výstavbě muselo být
přemístěno dvě stě tisíc tun kamení.
Po tisíciletí ukrytý Newgrange
je prehistorická stavba, obklopená sytě zelenými Midlands podél
východního pobřeží. Byla po staletí považována za přírodní pahorek.
Skutečnost, že jde o kamenný památník, byla odhalena roku 1690 při
silničních pracích, ale i potom byl ještě dlouho lákadlem jen pro
ojedinělé návštěvníky. Teprve roku 1962 započal archeologický výzkum.
Vědci nalezli v kamenných korytech hrobky. Vedle lidských kostí zde
byly také pozůstatky šperků a kultovních předmětů.
Třiačtyřicet vertikálních kamenných kvádrů nesoucích desky tvoří dvacet
metrů dlouhou, úzkou chodbu, vedoucí do hloubky pahorku a zakončenou
třemi komorami. Do kamenů jsou vyryty podivné znaky: hadovité a klikaté
čáry, dvojité spirály a geometrické symboly. Kvádry prehistorické
budovy jsou pevně spojeny. Odvodňovací žlaby se starají o suchost a
konstantní teplotu v nitru, to proto, aby zde stavitelé své předky
zanechali nedotčené po celá tisíciletí.
Lidé se schopnostmi proroků?
„Nemáme ani tušení, kdo byli ti
lidé kteří byli pochováváni tak výlučným způsobem,“ konstatuje O´Kelly,
který vedl vykopávky v Newgrange až do roku 1975. „Nemuseli to být
žádní králové, kněží nebo kmenoví náčelníci. Možná to byli neobyčejní
lidé, kteří byli obdařeni prorockými nebo léčitelskými schopnostmi.“
Stopy v křemenu
Jev, který ozáří hrobovou komoru jednou do roka mezi 8:58 a 9:15 hodinou ráno při zimním slunovratu,
odhalili O´Kelly a jeho muži náhodou. Narazili nad vchodem na
pravoúhlou štěrbinu, napolo uzavřenou pravoúhlým blokem sloužícím
zřejmě jako šoupátko. Rýhy v křemenu naznačovali, že s šoupátkem se v
minulosti často pohybovalo. Když je otevřeli, vznikl nad vchodem
uzavřeným pětitunovou kamennou deskou úzký otvor, který byl jako vchod
pro lidi rozhodně příliš úzký.
Sluneční paprsek
Podle legend, které kolovaly mezi vesničany, mělo v den slunovratu
dopadat do hrobky světlo. A skutečně 21.prosince 1967 se dočkali
důkazu. Musel to být povznášející pocit, když nad protilehlým břehem
řeky Boyne vyšlo slunce a když oranžově zbarvený paprsek dopadl střešní
štěrbinou přímo do nitra hrobky. Paprsek, zpočátku úzký jako tužka, se
rozšířil v pás o šířce patnácti centimetrů. Světlo odrážející se od
podlahy bylo tak jasné, že plně osvětlilo hrobovou komoru. Slunce
putovalo dál na západ a paprsek se zužoval, až zavládla opět naprostá
tma.
...Smysl tohoto zařízení v hrobové stavbě ještě stále nikdo nevysvětlil.
Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com
zdroj: Tajemství starověku 
