
chaotický tok událostí, jehož my jsme nevinnou obětí. Naopak – nic není náhoda – vše má hluboký vnitřní řád v souladu s vesmírnými zákony. Porušíme-li soulad s vesmírnými zákony (Božím řádem), začnou nám starosti – objeví se nemoc (ne-řád) ať už jedince, společnosti nebo celé planety.
Etikoterapie hledá příčiny všech potíží člověka v duševně duchovní oblasti. Zabývá se člověkem celým, zvláště jeho duchovním rozměrem. Považuje člověka za duchovní bytost, a proto hledá původ všech jeho obtíží a nemocí primárně v poruchách ducha. Etikoterapie ovšem neléčí jen nemoc jako takovou, pomáhá člověku, aby se sám změnil, aby si připomenul a plně uvědomil svůj duchovní původ a z toho plynoucí povinnosti. S pomocí etikoterapie lze poznat sám sebe, najít smysl svého bytí, svůj duchovní rozměr a poslání. To se mnohdy bohužel děje až tehdy, když už člověk není schopen vyřešit situaci tělesnou, psychickou, sociální, do které se dostal díky svému materialistickému nebo pokřiveně náboženskému myšlení.
Teprve v okamžiku pádu na dno – nemoci těla – či úrazu na žebříčku vztahovém nebo pracovním, poznává svou malost a bezmocnost. Tehdy začíná proces opuštění materialismu a postupná orientace v oblasti ducha – duchovního rozměru člověka. Je mu jasná naprostá nutnost morálnosti a mravní čistoty pro skutečné zdraví. Mnoho prvků etikoterapie můžeme nalézt už u starověkých filozofů, v Bibli, evangeliích nebo dokonce v lidové filozofii.
U nás položil základy etikoterapie ve 30. letech minulého století český lékař MUDr. Ctibor Bezděk, který jasně poukázal na souvislost mravnosti a tělesného zdraví, v řadě případů ji už vědecky doložil. Začal sledovat vliv mravních vad a předností na tělesné tkáně a jejich funkce. Zkoumal mimo jiné vliv různých škodlivých látek, které v organismu vznikají např. při zlosti, chamtivosti, strachu, vášních apod. Svou obsáhlou prací v hlavních rysech naznačil, jak etikoterapii dále rozvíjet na vědeckém základě.
kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení na duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle. Etikoterapie však může významně pomoci také na poli prevence všech chorob a potíží. Základní pilíře této prevence jsou:
Nelze čekat na výchovu ze strany jiných lidí, nebo na lekce, které člověku uštědřuje osud. Ty bývají obvykle kruté. Je nutno mít na zřeteli především sebevýchovu. Ta předpokládá sebekázeň a současně schopnost objektivně posuzovat události vlastního života a života svého okolí. Z každé takto posouzené události musíme umět načerpat poučení pro vlastní život. K tomu je ovšem potřeba si vybudovat pevný světový názor a vyhraněnou etickou osobnost.
uvědomit si skutečný smysl svého života, a pak důsledně usilovat o jeho naplnění. Vzdát se všech vášní a závislostí, aby si člověk dovedl udržet trvalý klid a mír v duši. Toho je možno dosáhnout pouze tehdy, je -li lidské vědomí klidné a pokojné.
která nás přenese přes mnohá úskalí, která s sebou život přináší.
Chceme-li měnit, respektive zdokonalovat svou vnitřní bytost, nesmíme lpět na všech vlastnostech, názorech, zvycích a přesvědčeních, které jsme zdědili z minulosti. Musíme se naopak snažit, abychom svou duši obohacovali novými, lepšími zkušenostmi, názory a zvyky. Naší trvalou snahou musí být povznášet sou duši na stále vyšší a vyšší stupeň.
se pak projeví rovněž v těle, ovlivňuje jeho povahu a v neposlední řadě jeho zdravotní stav.
MUDr. Bezděk: „Tento život je pokus o získání nových mravních hodnot.“ To znamená, že mravnost je smyslem života a etikoterapie jako cesta k uzdravení morálními silami.