
Původ legendárního řádu bratří Růže a Kříže je zahalen temnotami více než u kterékoli jiné tajné společnosti. Báje a pověsti mísí se s historickými fakty a fikce zakrývá mnohdy skutečnost tak dokonale, že není mnohdy ani možno dospěti k přesnému a positivnímu pochopení události. Chceme-li tedy na tomto místě pochopiti podstatu tohoto záhadného bratrstva, nesmíme se vyhnouti ani legendám na tento řád se vztahujícím, neboť rozlišení symbolu od pravdy je v každém případě více než nesnadné.
Podle pověsti, uvedené v díle „Fama Fraternitatis" byl rosekruciánský řád založen jakýmsi Christiánem Rosenkreuzem. Jméno toto je pravděpodobně pseudonym. Tento muž měl se naroditi kolem roku 1323 a roku 1374 napsal prý knihu „Fraternitas Rosae-Crucis". Zemřel ve věku 106 let a svými spolubratřími byl pochován na skrytém místě. Jeho hrob byl prý objeven až po stodvaceti letech.
pocházel prý z chudé šlechtické rodiny a byl vychován v jakémsi klášteře, odkud se ve věku šestnácti let vydal v průvodu jednoho mnicha na cestu do Orientu.
Navštívil Kypros, Palestinu, Jeruzalém, Karmel, Libanon, Damašek a Damkar v Arabii, kde po tři leta studoval vědu magů. Když odjížděl z místa svého učeliště do Egypta a Maroka, byl tam již očekáván mistry. Ti ho zasvětili do svého umění a prozradili mu vysoké poslání, které ho očekává. S magickými knihami, které od nich obdržel, vrátil se přes Španělsko do Německa, kde se třemi stejně smýšlejícími bratry založil v první polovině XIV. století pověstný řád Růže a Kříže. Později byli přibráni další čtyři členové, takže řád zvýšil počet svých bratrů na osm. Roku 1484 (podle jiných 1434) zemřel zakladatel bratrstva a byl tajně pohřben. Společnost pokračovala dále ve své práci a za 120 let po smrti Rosenkreutzově odhalili prý bratří ve spolkovém domě staré sklepení, v němž nalezli mrtvolu svého zakladatele a u ní rukopisy s výkladem esoterních arkan bratrstva.
Tolik sděluje „Fama Fraternitatis".
Avšak Christian Rosenkreutz může býti postavou imaginární a založení společnosti pouhou fikcí. Zmíněná legenda dala by se i posuzovati jako symbolické líčení, zkonstruované pouze proto, aby upozornil na společnost Růže a Kříže, která snad existovala již od pradávna, překročivši v minulosti Svatý Graal, starý gnosticismus, esoterismus řecký a egyptský; její počátek ztrácí se snad v mlhách kulturní předhistorie ...
Jest toto bratrstvo jen následkem spisů Andreaeových, aneb existovalo již roku 1484 v Dánsku, jak tvrdí Fortuyn ve svém díle „Guildarum Historia"? Přes množství zpráv, jež mohou nebo nemusí býti legendami, musíme se přidržeti pouhých historických fakt, které - nehledím-li ovšem na existenci znaku Růže a Kříže již v prvních dobách křesťanství a na existenci tajné společnosti magů, založené roku 1510 Jindřichem Korneliem Agrippou z Nettesheimu v Londýně - nabývají věrohodné podoby teprve počátkem XVII. století, kdy se toho bratrstvo po prvé veřejně projevilo.
Roku 1608 existovalo v Norimberku tajné bratrstvo, zvané „Militia Crucifera Evangelica", založené roku 1598 Simonem Studionem a kryjící se symboly Růže a Kříže. Roku 1614 a 1615 objevuje v Německu první rosekruciánská manifestace, jež zřejmě prozrazuje protipapežskou tendenci. Vyšla pravděpodobně z kapituly Kasselské, založené hrabětem Mauricem Hesse Casselem. Členy této kapituly byli i Michael Maier a Valentin Andreae. Účinek jejich manifestů zvaných „Fama Fraternitatis" a „Confessio Fraternitatis" byl nečekaně mohutný. Oba spisy nalezly četné odpůrce a obhájce v tehdejším vědeckém světě.
V téže době Michael Maier, osobní lékař císaře Rudolfa II. a horlivý zastánce Rosekruciánů, odjíždí do Anglie a navazuje styky s anglickým hermetickým filosofem Robertem Fluddem, jehož pověřil založením lóže v Anglii.
Roku 1623 objevuje se první manifestace Rosekruciánů ve Francii a hnutí se šíří mohutně i do Holandska. Robert Fludd, pověřený Maierem činností v Anglii, shromažďuje vbrzku kolem sebe nové žáky a členy bratrstva. Nejznámější z nich je sir Francis Bacon, autor díla „Nova Atlantis" a Thomas Vaughan, překladatel Famy a jeden z prvních tohoto bratrstva, třebaže to v předmluvě k Famě popírá.
Kolem roku 1645 angličtí rosekruciáni Elias Ashmole, Robert Moray, William Lilly, Thomas Warton, Georges Warton, William Oughtred, John Prarson, John Herwitt a několik jiných zakládají společnost, jejímž přiznaným cílem bylo studium přírody; zasvěcení zůstávalo přísně tajené a bylo vyhrazeno pouze zasvěcencům a podáváno ve formě čistě alegorické. Inkvisiční útisk nutil bratrstvo ke krajní opatrnosti a ke stálému vymýšlení nových cest a forem, za nimiž by se kryli. Tak roku 1646 Ashmole řeší problém bratrstva tak, že vstupuje se svým kruhem do bratrstva zednického. Vymáhá si potom povolení pro společnost Růže a Kříže, aby se mohla scházeti v místnostech tohoto zednického bratrstva, kryje svou společnost jeho znaky a zavádí zednické termíny k alegorování všech okultních prací.
Takto byl dán podnět k vytvoření zednářského bratrstva spekulativního rázu. Vliv přidružených rosekruciánů dosáhl v zednářských lóžích takové síly, že reforma svobodného zednářství roku 1717 musí býti považována za dokonalé vítězství rosekruciánského ducha v těchto společnostech.
Přesto však opravdoví rosekruciáni oddělili se od takto vzniklých svobodných zednářů a používali jich jen k výběru nejlepších členů pro své kapituly. Takto vnikly do soustavy zednářské stupně nazvané Rytíři Růže a Kříže, rytíři Orla a Pelikána, princové Růže a Kříže, jako nejvyšší tituly.
Od toho okamžiku, kdy se Rosekruciáni skryli za spekulativní zednářství, přestali se obraceti k veřejnosti a k vědě přímo, nýbrž činili tak prostřednictvím rozmanitých soustav zednářských a tajných společností, k nimž vysílali své zástupce, jakými snad byli Saint Germain, Cagliostro, nebo Martines de Pasqualis, zakladatel řádu Vyšších Neznámých, nové to spojky nebo prostředníka původního bratrstva Růže a Kříže.
Nové řády rosekruciánské, vznikající od roku 1875 vlivem renesance okultního studia, nelze ovšem považovati za autentické, byť se i prohlašovaly za přímé následovníky Rosekruciánů XVII. století.
Dějiny rosekruciánského hnutí poukazují tedy přímo i na vztah původního bratrstva Růže a Kříže k ostatním esoterním společnostem, jmenovitě k Svobodnému zednářství. Bylo by však největším omylem, kdybychom ztotožňovali Rosekruciány s některými stupni zmíněných řádů, nebo dokonce i celými lóžemi, ať již jest jejich titul jakýkoliv. Posvátná a geniální symbolika Rosekruciánů zachovala se sice v rituálech mnohých esoterních společností zcela neporušena. To však neznačí, že nositel takové symboliky by byl zasvěcencem, nebo měl jakýkoliv přímý či vědomě nepřímý vztah k bratrům Růžového Kříže. Tajné společnosti zednářského typu, od nichž se nečekalo ani nežádalo nic se strany jejich přímých organisátorů a inspirátorů, byly pouhou rouškou a nevědomým prostředníkem mezi exoterním a esoterním světem a nemůže jim býti v žádném případě zazlíváno neporozumění pro vznešené symboly, jež nesou, o nic více než kterémukoliv laikovi.
K snadnějšímu pochopení vnitřní organisace tajeného bratrstva Růžových Křižáků uvádíme stručný výtah z článků a reformačních zákonů uveřejněných ve spise: „Bereitung des Philosophischen Steins" (Breslau 1714):
Toto jsou základní články organisačních pravidel bratrstva Růže a Kříže. Vzhledem však k datu jejich uveřejnění, nelze je považovati za původní, nýbrž za značně rozšířená. Z původních, pokud je nám známo, možno uvésti sedm základních článků nebo příkazů:
Kiesewetter ve svých dějinách řádu Růže a Kříže mluví ještě o jiných poznávacích znameních tohoto bratrstva. Byla to především šňůra z černého hedvábí, nošená v knoflíkové dirce, nebo stuha se zlatým křížem a růží, zavěšená kolem hrdla pod šatem, aby byla skryta před profánními. Jiným znamením byla prý malá tonsura vyholená mezi čelem a vrcholem hlavy, kterou prý bratří často zakrývali vlásenkou.
Jiné bezesporně autentické, ač trochu obrazné pojednání o životě bratrstva Růže a Kříže uveřejnil anglický rosekrucián Robert Fludd. Ve spise „Summum bonum" píše o bratrstvu takto:
„Bratří Růže a Kříže bydlí v domě čili chrámu Moudrosti, jenž je položen na hoře Rozumu a jejich učitelem je Duch Svatý. Proto znají pravou magii, kabbalu i alchymii. O tomto domě bratrstva píše již Písmo Svaté. Šalamoun nepovažoval jej za dílo lidské, nýbrž za výtvor duchovní a podle něho byla vytvořena archa úmluvy, jakož i chrám Šalamounův, a také člověk, v němž Duch Svatý přebývá. Vybudování takovéhoto chrámu pomocí Bratrstva znamená odhaliti tajemné skály moudrosti aneb mystického vědění o Kameni patriarchů, jenž se také zove domem božím. Běží tedy o vybudování duchovního domu nebo paláce na skále rozumu. Tato kamenná mystická stavba se jmenuje Betlehem. Bratří, kteří se stali vnitřními, duchovními kameny z kamenů zevnějších, to jest díly společné skály moudrosti, získávají schopnosti propůjčovati všemu pozemskému nový život.
Tvůrce této budovy nese jméno Architekt a každý bratr pracuje současně jako stavitel na dokonání této započaté stavby podle slov apoštolových. Podle milosti boží, jež mi je dána, jako moudrý stavitel položil jsem základ; jiní pak pracují na něm dále. Každý však měj dobrý zřetel, jak na něm stavíš. Základ nemůže však žádný položiti, kromě toho, kterýž položen jest a jenž jest Kristus Ježíš."
Jiný, ač bohužel poněkud pozdní dokument, jenž by se mohl vztahovati na organisaci Bratrstva je přijímací protokol sepsaný roku 1794 na ostrově Mauritiu hrabětem de Chazal se Sigismundem Bactstromem. Překlad tohoto protokolu zní:
„Ve Jménu pravého a jediného Boha, projeveného v Trojici, já Sigismund Bactstrom, skládám zde slib způsobem nejupřímnějším a nejslavnostnějším, že po celou dobu svého přirozeného života budu věrně dbáti následujících článků, užívaje co nejlépe svých vědomostí a schopností v jejich duchu; potvrzuji přísahou i svým vlastnoručním podpisem tuto listinu.
Člen jedné z nejúctyhodnějších, nejvznešenějších, nejstarších a nejmoudřejších společností „Hledačů božských, duchovních a přírodních pravd", (která před dvěma a půl stoletími, to jest roku 1490 se oddělila od Svobodných Zedníků a později se s nimi sloučila ve stejném duchu pod denominací „Bratří Růže a Kříže" (Fratres Rosae Crucis), to jest bratří, kteří věří ve velkou oběť, kterou učinil Ježíš Kristus na růžovém kříži, poskvrněném a posvěceném Jeho Krví pro spásu duchovní přírody) uznal mne za hodna býti přijat do jejich ctihodné společnosti a sdíleti jejich vznešené znalosti.
Zavazuji se tuto způsobem nejslavnostnějším:
Mauritius 12.září 1794 De Chazal F.R.C.
Na tento pozoruhodný dokument, pocházející z pozdní doby dějin Růže a Kříže, nutno pohlížeti velmi opatrně. Článek 4. Bactstromova závazku doplněn jest poznámkou, kterou jsme v nahoře citovaném přehledu neuvedli, neboť odůvodňuje dlouhým rozkladem práva žen, jež prý mohou býti přijaty do svazku Bratrstva Růže a Kříže. Uvážíme-li zásadní a kategoricky odmítavé stanovisko původních rosekruciánů k této otázce, mohli bychom usuzovati buď na změnu názoru a tradice, nebo na poměr analogický k tak zvaným „Rosekruciánským" společnostem dnešním, které nemají ničeho společného s původním bratrstvem Růže a Kříže a svůj titul nebo jméno volily pouze jako osvědčený reklamní štít.
Toto jsou původní texty z málo jiných, jež se nám zachovaly, které by se mohly částečně vztahovati k organisaci rosekruciánského řádu. Z novějších badatelů nejpozoruhodnější teorii organisace tohoto řádu podává Max Heindel:
„Jako všechny ostatní řády sleduje bratrstvo Růže a Kříže kosmické zákony, číslo 13 jest v jeho organisaci velmi důležité. Tak jako je slunce obklopeno ve své dráze dvanácti zvířetníkovými znaky, tak jako Ježíš byl obklopen 12 učedníky, sestává i řád Rosekruciánů z dvanácti bratří a jednoho, který jako hlava řádu je současně členem vyššího cyklu hierofantů všech vyšších mysterií. Tak jako dvanáct koulí dokonale skrývá třináctou, tak skrývá i 12 bratří třináctého před světem, a ani žáci mysterií nikdy jej nevidí. Při nočních obřadech v Templu, cítí ale všichni jeho přítomnost, když vstoupí a jeho příchod je znamením k započetí obřadů."
odpovídající sedmi planetám a jejich vývojovým periodám, to jest sedmi tvůrčím „dnům" a pěti „nocím", odpovídá, jak dovozuje Theodor Fechner, i sedmi malým a pěti velkým mysteriím antických iniciačních středisek. Podle téhož řádu z dvanácti bratří Růže a Kříže sedm působí ve světě, ukáže-li se toho potřeba při evoluci lidství. Nepůsobí však proti vůli a přáním nikoho, nýbrž podporují a posilují dobro všude, kde se s ním setkají. Ostatních pět bratří neopouští prý nikdy chrám a přestože mají fysické tělo, vykonávají všechnu práci, jsouce odloučeni od vnějšího světa.
Jak již jméno Bratrstva udává, jest symbolem jeho snah znak Růže a Kříže, objevující se od nejstarší doby lidských dějin. Nemůžeme lépe vystihnouti účel a smysl Bratrstva rosekruciánského, než rozborem jeho základního symbolu.
Kříž značil v době předhistorické hieroglyf ohně. V Egyptě byl symbolem stvořitele, avšak primitivně kreslený kříž podržel i tam význam ohně. Také bylo používáno pro myšlenku Stvořitele obrazu kříže v kruhu. Kříž nacházíme ve všech kulturách celkem v 38 tvarech a vždy znamená oheň, život, pohyb, čas, sílu, bytí, vyšší bytost, stvoření.
Růže jest nejoblíbenější květina lidstva. Starověk ji zasvětil Venuši, Isidě, přírodě, jedné z Višňuových žen, středověk Panně Marii. Symbolisuje především ženu, princip trpný, ženské božství, přírodu.
Všímáme-li si číselných hodnot obsažených v symbolu, pak čtyřka kříže a pětka růže udává devatero: zákon a věda tvoří zasvěcení. Čtyřka kříže a dvě plus tři růže vyjadřují zákon sjednocení a plození.
Jiné řešení uvažuje symbolický význam kříže podle křesťanského názoru. V tomto smyslu lze symbol čísti: Kříž, oběť a ráže, živá příroda plodí lásku a vytváří tak oběť lásky. Kříž, oběť a růže, láska vyjadřuje lásku v oběti a smrti a oběť a smrt v lásce.
Rosekruciánských symbolů, původních i domnělých, jest nespočet, takže uvádění jen hlavních přesahovalo by daleko rozměr tohoto díla. Pro Bratrstvo Růže a Kříže jsou nejtypičtější ony, které se vztahují přímo k Velikému Dílu, k vyrovnovážení protikladných principů. Nejproslulejší jsou tyto symboly:
Symbolika rosekruciánů jest mnohdy velmi tajemná. Lasenic praví k tomuto předmětu v pojednání o rosekruciánské symbolice:
„Uvážíme-li, že v XVI. století všechny směry okultní, nesrovnávající se s katolicismem a protestanstvím byly krutě pronásledovány, pochopíme snadno naprostou nutnost tajemné symboliky zasvěcenců, pod jejímž pláštíkem skrývala se nesmrtelná pravda. Rosekruciáni položili růži, zobrazující lásku, do středu symbolu křesťanství, aby dokumentovali prvky i tohoto náboženství, jež skrývá také věčnou pravdu, jako téměř všechna vyznání předchozí. Položili růži doprostřed kříže, a k jeho patě položili kotvu, naději, že bude pochopeno jejich svaté učení, učení, jehož tradice dědí se po tisíce a tisíce let, z pokolení na pokolení a jež je nesmrtelné, poněvadž je Pravdou. A právě tak je i nesmrtelno bratrstvo této pravdy. Žije dále a bude žíti, neboť jeho stoupenci slouží nezměnitelnému božstvu všech věků ..."
Za ním je zakreslena pěticípá hvězda, jejíž dva paprsky směřují k zemi. Pětka se sedmičkou symbolisují takto dvanáct tvůrčích hierarchií, nebo sedm a pět bratří, z nichž sedm má poslání sířiti lásku na světě. Jsou podporováni pěti zbývajícími, kteří jako hvězdy svítí do noci jejich dnů a posilňují je na jejich cestě. Jiné symboly jako na příklad kříž v kruhu a hexagram poukazují zřejmě na bipolaritu všeho dění.
Pojednání o učení a filosofii bratrstva Růže a Kříže počneme pozoruhodným dokumentem, líčícím zastřeně trpné, přijímající, posistické meditace. Nepotřebuje ani úvodu, ani komentářů. Jest to pojednání autora, jenž se podepisoval Ruysbrock Podivuhodný a je nazván:
Vítězi, praví Duch Svatý v Apokalypse, dám tajnou mannu a bílý oblázek a na oblázku jméno nové, jež není nikomu známo kromě toho, jenž je obdrží. Vítěz je ten, kdo překročil a přemohl sebe sama a všechny věci. Tajná manna značí vnitřní pocit, nebeskou radost. Oblázek je malý kamínek, jejž možno sešlápnouti nohama (calculus-calcare) bez jakékoliv bolesti. Kamínek ten je bílý a lesklý jako plamen, kulatý a nekonečně malý, hlazený, po všech stranách a podivuhodně lehký. Jeden ze smyslů tohoto kamene může býti symbolem Ježíše Krista. Ježíš jest nevinností věčného světla. Jest nádherou Otce, jest zrcadlem bez kazu, v němž žijí všichni žijící. Vítězi nadsmyslnému dán je tento oblázek bílý, život sebou nesoucí, vznešenost a pravdu. Oblázek podobá se ohni. Láska Slova věčného je láskou ohně; tento oheň naplnil svět a chce, aby všichni duchové hořeli v něm. Jest tak malý tento oblázek, že lze jej pošlapati nohama, aniž bychom jej cítili. Syn Boží potvrdil etymologii slova calculus. Poslouchaje až do smrti a až do smrti kříže, zničil sám sebe. Ne více člověk, ale zemský červ, potupa rodu lidského a nenáviděný lidem. Položil se pod nohy židů, kteří jej pošlapali, aniž by to cítili. Kdyby byli poznali Boha, nebyli by postavili kříž. A stejně jest i dnes: Malý jest Ježíš a ničím není ve všech těch srdcích, kteréž jej nemilují.
Tento vznešený malý oblázek je kulatý a stejný po všech stranách. Kulatý tvar, tvar sféry, připomíná věčnou pravdu bez začátku a konce. Tato stejnost tvaru, představovaná všemi stranami sféry, označuje spravedlnost, která bude vše správně měřiti, dávajíc každému to, co si zaslouží. To, co dá malý kamének, každý si uchová na věčnost.
Tento kámen je neobyčejně lehký. Slovo Věčné neváží nic. Udržuje svou silou nebesa i zemi. Je v nitru každého, ale není obsáhnuto nikým. Ježíš je prvorozený všeho stvoření a jeho dokonalost je všechna převyšuje. Projevuje se komu chce, tam, kde je, nesen svou nezměrnou lehkostí. Naše lidství vystoupilo nad všechna nebesa a stanulo po boku Otce. Bílý kámen je dán tomu, kdo rozjímá. Nese nové jméno, jejž zná ten, kdo je obdrží.
Všichni duchové, kteří se vrací k Bohu, obdrží vlastní jméno. Jméno jest odvislé od hodnosti, více nebo méně vynikající, od zásluh a od velikosti jejich lásky.
Naše první jméno naší nevinnosti, ono, jež dostáváme při křtu, jest okrášleno zásluhami Ježíše Krista. Dosáhneme-li milosti po ztracené nevinnosti křtu, obdržíme od Svatého Ducha jméno nové, a to je jméno věčné.
Jest určitý vnitřní a neznámý rozdíl mezi tajnými přáteli Boha a jeho tajemnými dětmi. Oboje stojí přímo v jeho přítomnosti. Ale přátelé vlastní jejich zásluhy i nejvnitřnější určitým právem nedokonalé povahy. Oni volí a ovládají svůj svět se souhlasem k Bohu, jako nejvznešenější předmět své moci a svého přání. Jejich vlastnost je tedy zdí, která jim zabraňuje vniknouti do posvátné nahoty, nahoty ber představ. Jsou pokryti portréty, které představují jejich osoby a jejich akce, a tyto obrazy vsunují se mezi jejich ducha a Boha. Třebaže cítí božskou jednotu ve výlevech své lásky, mají přece jen v hloubi sebe samých pocit překážky a vzdálenosti. Nemají ani pojmu, ani lásky přímé cesty: nahota, ignorující způsob bytí je pro ně čímsi cizím. Také jejich vnitřní život, i v nejvyšších okamžicích je spoután rozumem a mírou lidskou. Je pravda, že rozeznávají velmi dobře intelektuální rozměry. Ale jednoduchá kontemplace, skloněná k božskému Světlu je pro ně tajemstvím. Obrací se k Bohu ve vášni své lásky; ale tato v základě nedokonalá vlastnost jim brání, aby hořeli v ohni. Jsouce rozhodnuti k neustálé službě Boha a jeho následování, neznají ještě touhu po vznešené smrti, kterou jest deiformický život. Činí v málo případech vnější akty toho tajemného míru, který spočívá v činnosti. Ponechávají si všechnu svou lásku pro vnitřní útěchu a nedokonalé jemnosti. Proto zastaví se na cestě a odpočívají před tajenou smrtí a nedosáhnou koruny, kterou nahá láska vkládá na hlavu vítěze.
Těší se z určité božské jednoty, cvičí se, vzdělávají se, znají svůj stav, rozlišujíce jeho vnitřní cesty a milují dráhy, po nichž stoupají. Ale neznají nevědomosti vznešené z nadšení, jež se více necítí, a krásy tuláctví skrytého v nadsmyslné lásce, osvobozené od začátku, konce a míry.
Tajemnost řádu Rosekruciánského, jeho vznešené cíle a jeho tradice, zavdaly příčinu k podivuhodným dohadům o duchovní moci tohoto bratrstva, hraničící přímo s fantastickými názory, jež se objevují i ve spisech některých autorů XVII. a XVIII. století. Tak dílo „Instruction à la France sur la vérité de l'Histoire des Fréres de la R. C." (Paris 1623) a německý spis „Ueber geheime Wissenschaften, Initiationen und neuere Verbindungen" (Altenburg 1786) píše, že původní členové bratrstva Růže a Kříže:
„ACRC. Hoc universi compendium vivus mihi sepulcrum feci."
A v kruhu kolem bylo pak napsáno:
„Jesus mihi omnia."
„Nunquam vacuum", druhý: „Legis jugum", třetí: „Libertas evangelii" a čtvrtý: „Dei gloria intacta", hořící lampy, zvony, zrcadla různých vlastností, několik knih a rukopisů, mezi nimi slovník učení Paracelsova a miniaturní svět, zhotovený Rosenkreutzem tak, aby se ve všech svých částech a pohybech podobal světu velikému.
Na dveřích sklepení byl nápis:
Post CXX. annos patebo.
Toto sklepení, v němž odpočívala mrtvola Rosenkreutzova, mělo sedm stran a sedm úhlů. Každá ze stran byla 5 stop široká a 8 stop vysoká. Bratří rozdělili sklepení na tři části: klenbu, čili nebesa, stěny nebo strany a podlahu nebo zemi. Nebe i země byly rozděleny v trojúhelníky, jež souhlasily se stranami. Každá strana se pak dělila na deset trojúhelníků s obrazy a příslovími, jež sloužila k osvícení adeptů. Pod oltářem nalezli bratří neporušené tělo Rosenkreutzovo. V ruce držel knihu, psanou zlatými písmy na pergamenu se značkou:
„F: Testamentum Fratrum Rosae et Aureae Crucis"
Na konci této knihy označena byla jména osmi bratří, přítomných jeho pohřbu.
Prvých 27 článků, jejichž původní znění je v uvedeném textu jistě značně zveličené a rozšířené fantasií transkribujících autorů z XVII. století, zachovává přes svůj dobrodružný zevnějšek dosti původních stop. Dovedeme-li čísti mezi řádky, objevíme snadno prvotního rosekruciánského ducha, obětavého až do krajnosti, jenž překonává pudy své tělesné schránky do té míry, že tato snadno odolává a přehlíží pozemské útrapy hladu, žízně a stárnutí. Objevíme legendu o člověku, jenž jsa typem tohoto ideálního bratrstva, které zná pozemské dění a jeho myšlenkové procesy v jejich původní podstatě, typ člověka, jenž osvobodiv se od exoterismu symbolů, obrazů a fantasií, dovede je tím lépe pochopiti a jim se přizpůsobovati. Tato schopnost je pak „oblakem božského", který zakrývá Činy a myšlenky zasvěcencovy za šat doby, representovaný celým arsenálem rituálních počinů každého dne, jejichž obřadnost si již člověk dneška ani neuvědomuje, neboť mu zevšedněly více, než cokoliv jiného.
Zdaž není kniha, ve které je napsáno vše, co kdy bylo napsáno a napsáno bude, onou knihou, kterou se inspirovali všichni opravdoví geniové a zasvěcenci, totiž knihou přírody, aneb lépe přírodou samotnou. Pro tuto knihu bylo nutno nalézti - nikoliv vytvořiti - novou řeč, jazyk, který vyjadřuje a vystihuje povahu všech věcí, jazyk, o němž se zmiňuje Genese v legendě o Adamovi před jeho pádem, kdy byl schopen rozuměti přírodě a všemu tvorstvu, neboť s ním mluvil a dával mu jména.
Legenda o nalezení mrtvého zasvěcence, v jehož rukou spočívá iniciační text vzácné hodnoty, má svoje obdoby v báji o egyptském Osiridovi a Hermovi, jenž bývá zván Trismegistos. Nesnaží-li se autoři legendy touto alegorií ztotožniti Rosenkreutze s Hermem, poukazují při nejmenším na tento starší fakt, aby upozornili na stáří svého zasvěcení.
Hrobka má 7 úhlů a 7 stran. Sedmička, kabbalisticky druhá oktáva vývoje, jednička druhého jeho stupně znásobuje se sedmicí druhou na číslo 49, jehož hermetický součet dává číslo 13. fixované již v Písmě počtem účastníků Poslední Večeře.
Tři díly sklepení poukazují na tři základní principy dění, z nichž každý na důkaz své dokonalosti jest označen desítkou, symbolem dokonalosti, vzniklým ze základní trojnosti.
Kniha „Starke Erweise aus den eigenen Schriften des Hochseligen Ordens Gold und Rosenkreutzer für die Wahrheit, dass seine in Gott ruhende Väter von ewigen Thät und Wirksamkeit sind. Von einem ächten Liebhaber des wahren Lichts", (Wien, Regensburg, Berlin 1788), tvrdí, že vědění rosekruciánů pochází již od starozákonních praotců, jako byli Adam, Noe, Abraham, Isák, Mojžíš, Aaron, Jošua, David, Šalamoun, Hiram, Apis a Hermes Trismegistos, a že ač zasvěcenci se původně sdružovali, přece jenom řádný zákon byl ustanoven teprve za časů Mojžíšových v Egyptě a v Arabii a po babylonském zajetí byl založen spolek i v Syrii. Za života Šalamounova a Hermova bylo pak utvořeno roztřídění a odstupňování členů.
Během doby musil však řád měniti svoje zřízení následkem vlivů měnící se kultury, což se stalo ve IV., V. a VI. věku sedmi moudrými mistry, kteří jeho organisaci dali novější zřízení. Aby pak mohli vybírati nejlepší z nejlepších pro svoje bratrstvo, zřídili prý tři nejnižší třídy, jimiž jsou organisace zednářské.
Rosekruciánské bratrstvo obracelo se několikráte k veřejnosti, jednak aby uvedlo na pravou míru názor na svoje učení, za druhé, aby získalo nové stoupence. Dva z těchto traktátů byly uveřejněny Ambrosiem Siebmacherem v díle, jehož plný titul jest „Wasserstein der Weysen oder Chymisches Tractätlein darin der Weg gezeigt die Materia genenent und der Prozess beschrieben wird zu dem hohem Geheymnis der Universal-Tinctur" (Frankfurt 1616):
Každý touží po velikých pokladech zlata a stříbra, po drahokamech a bohatství, aby byl, na světě veliký a mocný. Bůh také všechno toto stvořil k lidské potřebě, aby se toho stal člověk pánem a při tom poznal jeho dobrotu a všemohoucnost, jej ctil a jemu za to děkoval. Každý však touží získati tyto věci s malou námahou, bez nebezpečí a bez práce a nikdo nechce hledati tam, kde Bůh je uložil, kde je má přislíbeny. Ale Bůh, jenž nechce lidstvu nic skrývati, chce v této době, dříve než nadejde poslední soud, zjeviti mnohé těm, kteří jsou toho hodni. Kristus o tom mluví (třebaže velmi zastřeně, aby nehodní mu nerozuměli), řka: „Zde nemá býti nic skryto." Jsme povzbuzováni Božím duchem, abychom zvěstovali světu vůli Páně, což jsme i různým způsobem učinili. Ale našim slovům bylo buď špatně rozuměno, nebo bylo i jimi pohrdnuto. Lidé se domnívají, že je naučíme vyráběti zlato cestou alchymie, nebo že je zahrneme velikými poklady a ještě ze svého jim dáme, aby podle svého přání měli pro svůj přepych, pro své válčení, pro své pitky a obžerství, pro svou nemravnost a lichvu a pro jiné hříchy. Dobří by si měli vzíti příklad z oněch deseti, z nichž pět zpozdilých požadovalo olej od pěti moudrých, že všechno to může každý jednotlivec získati cestou zcela jinou, vlastní pílí a snahou.
Jakmile poznáme smýšlení takového druhu zjevením božím, nebo z jejich vlastních spisů, uzavíráme svůj sluch před jejich křikem a hlučení po pomíjivém zlatu a necháváme je marně volati, což způsobuje láteření proti nám a tupení nás (o čemž nyní nic nesdělujeme). Bůh najde pro to již včas odplatu.
Protože jsme Vaši píli a snahu po poznání pravého Boha a učení Písma svatého již dávno vyčetli z vašich dopisů (ačkoliv vám to zůstalo utajeno), uznali jsme vás hodnými této odpovědi. A proto sdělujeme s vámi z božské vůle a vnuknutí Ducha Svatého toto: Uprostřed této země leží vrch, jenž je malý i veliký, jemný a měkký, ale také velmi skalnatý a tvrdý, každému blízký i vzdálený, ale řízením Boží moudrosti neviditelný.
V něm jsou ukryty největší poklady, jež by celý svět nemohl penězi zaplatiti. Ďáblova závist, jež se vždy staví v cestu uctívání Boha a lidské blaženosti, obklíčila jej četnými litými zvířaty a dravým ptactvem, kteří činí cestu, beztoho již velmi tmavou, obzvláště nebezpečnou. Proto až dosud nebyl vhodný čas, aby bylo po této cestě pátráno a ani nebyla nalezena, ale nyní těmi, kteří jsou toho hodni, nalezena býti musí, třebaže se to nestane bez vlastní píle a námahy.
K tomuto vrchu musíte jíti za noci, a to tehdy, kdy je nejdelší a nejtmavější. Proto se k této cestě dobře připravte vroucí modlitbou a srdcem schopným a ochotným. Netažte se nikoho na cestu, kterou je možno se vrchu dopátrati a k němu dojíti, nýbrž následujte bezpečně průvodce, který se vám objeví po boku a jenž vás cestou potká, ačkoliv jej nebudete znáti. Ten vás k onomu vrchu dovede znenadání v noci, kdy je všechno tiché a temné. Ale musíte se ozbrojiti hrdinnou a mužnou myslí, abyste se nezalekli, nebo neustoupili. K tomu nemusíte však míti při sobě žádný meč a žádnou zbraň. Vzývejte vždy snažně a zbožně Boha a pilně opakujte slova, jež vám bude předříkávati váš průvodce.
Prvním zázračným znamením, jež předchází, když se přiblížíte na dohled vrchu, je silný vichr, jenž vrch velmi rozerve a skály rozláme. Potom potkáte lvy a silná zvířata, která se na vás strašlivě rozzuří. Ale nebojte se, buďte pevní a neohlížejte se, neboť váš průvodce, jenž vás doprovází k vrchu, nedá vám ublížiti. Tím však není ještě odkryt poklad, ačkoliv je velmi blízko.
Po větru nastane brzy veliké zemětřesení, které úplně srovná, co nechal vítr. Ale přece se neohlížejte.
Po zemětřesení vzejde prudký oheň, oheň lásky, který stráví pozemskou hmotu a odhalí poklad, avšak ještě jej neuzříte.
Avšak po tom všem a blízko k jitru nastane uklidnění a milá pohoda. Též vyjde záhy jitřenka a zjeví se červánky a potom uzříte poklad. Z něho nejdražší a nejvelkolepější je vzácná tinktura, kterou by mohl býti tingován celý svět a změněn v nejryzejší zlato. (Kdyby to bylo možné a Bohu milé a on toho byl též hoden.)
Této tinktury používejte, jak vás poučí váš průvodce, neboť vás učiní opět zdravými a mladými v takové míře, že nepocítíte v žádném údu nějaké nemoci.
U této tinktury naleznete všechny drahokamy, jež se mohou vyskytnouti ve světě. Nesmíte si však vzíti žádný z nich; nýbrž pouze spokojiti se s tím, co vám o nich průvodce sdělí. Za to musíte mu vždy srdečně děkovati a pečlivě se střežiti, abyste se tím chlubili ve světě, nebo toho nějak použili, poněvadž by se to protivilo Bohu. Naopak, máte toho tak upotřebiti a uchovávati, jako byste neměli ničeho. Dále buďte střídmí, mírní, skromní, a chraňte se, jak je vám možno, všech hříchů, jinak se váš bratr průvodce od vás odvrátí a ztratíte tuto blaženost. Proto vězte toto k dobrému napomenutí: Kdo zneužije této tinktury, nežije ve světě příkladně a v Bohu čistě a upřímně, ten jí pozbude a má málo naděje, že jí opět nabude.
Když se tedy vypravíte na tuto cestu a pocítíte mocnou touhu, vydejte se na ni neprodleně. Onen, jejž jsme o to požádali, a jenž je určen doprovoditi vás, připojí se k vám cestou. Pak musíte slíbiti, že se odeberete k Bratrstvu a trvale u něho setrváte, že to neodhalíte žádnému nehodnému bez povolení vašeho průvodce, že jej budete následovati na všech cestách a také budete pečlivě konati to, čemu vás naučí a co vám řekne, že se od něho ani nalevo, ani napravo neodchýlíte, nýbrž ve všem se budete říditi podle něho. To vše musíte zkusiti, pak bude vyslyšena vaše modlitba a toužebná žádost k Bohu a se všemi vám rovnými budete Bohem uznáni hodnými bráti podíl na tomto pokladu. Buďte radostni a bezpečni a především pečliví. Nespoléhejte na sebe, nýbrž na svého průvodce, chovejte se k němu vzorně, neboť je to důstojná osobnost. Nečiňte nic bez jeho vědomí nebo vůle. Neboť, když si toho budete přáti, přispěje vám a neopustí vás a věrně vám sdělí, kde zastihnete naše shromáždění. Také vám poví o našem řádu a našich ustanoveních, jež udržovati je vysoce nutno; dostatečně vás poučí a všude vás doprovodí; až všechno se skončí a bude zjeveno, lev ovládne říši a běh světa dosáhne svého cíle a zakončení. Ó, blažení, důstojní a milovaní bratří, kteří jsme jednomyslní, děkujte Bohu ve dne i v noci za jeho milost, nebuďte sebou jisti, nýbrž ctěte svého průvodce a diktátora, následujte ho ve všem, čemu vás bude učiti a co vám nemůžeme napsati. Uvažte, čeho se vám dostane, abyste nezarmoutili svého průvodce, aby se od vás neodvrátil a nepodal o vás špatných zpráv! - Bůh vás posiluj!
E D F O C R R. Senior.
„Vstupuji do sedmi kruhů nebes, chápu svými myšlenkami Nejvyššího a stojím na nejspodnějším kruhu.
Když mi měsíc oslní oči, klopýtnu a zlomím si nohu. Zhotovím si berlu a půjdu pomalu. To je pro mou vnitřní sůl balsám, který mne opět vyléčí. Ale když se zpotím, vyjde z mých pórů líbezná voda, jako mléko a med. Pak spálím svou berlu až na pouhý popel. Když popel bude řeřavěti, bez kouře, pak vytrysknou z královské fontány zlaté plameny a tehdy spadnou tři do fontány a způsobí zatmění světa, až se opět prodere měsíční paprsek a vyjasní se. Noc pomine, slunce zazáří, dny Páně se přiblíží a nebe bude v jednom ohni a zapálí celý svět.
V těchto stručných slovech je obsažen poklad světa, kterým se vyplní vaše touha.
To vám nezištně sdělilo naše Bratrstvo. Ale dostavte se opět na den Kristův k sv. Petru do našeho řádu a B. T. bude následovati.
To jsou hlavní a podstatné zprávy přímého původu, jež by mohly vrhnouti něco světla do filosofie rosekrueiánské. Michael Maier, osobní lékař Rudolfa II. a horlivý zastánce Rosekruciánů píše ve svém díle „Silentium post clamores" (1617) na obhajobu tohoto řádu:
„Mnoho jejich prací a tajných produktů je člověku skryto, jmenovitě ty, které by prospěly lékařskému umění. Jistě, že chybí nám pokusy a výzkumy, neboť naše smysly nám nemohou dostatečně odhaliti nitro Bytosti a jeho vlastnosti. Proto jsme povinni vřelými díky bratřím Růže a Kříže, těmto „indigatoribus scientiae naturalis", kteří se snažili vyplniti tuto značnou mezeru. Jejich tajemství mohou připoutati každého snadno, kdo není zcela spřátelen s jejich filosofií, přivésti ho k dokonání a použití dřívějších objevů."
„Zmenšení lidských svízelů a bídy přivedením člověka ke správné a pravé filosofii, kterou si udržel Adam po svém pádu a kterou Mojžíš a Šalamoun realisovali."
Společnost sdělovala svým členům nejvyšší vědění a naznačovala cesty, jimiž se člověk při střídmosti a smyslově čistém životě mohl vystříhati všech nemocí a bolestí. Proti naturalistickým alchymistům, které pro jejich „prokleté čarodějství" zavrhovalo, pěstovalo bratrstvo filosofické studium a pracovalo o výrobě životního elixíru, jež prý někteří jeho přední členové díky svým znalostem skutečně zhotovili. Tím byli prý zbaveni všech tělesných i duševních útrap, neznali stáří a teprve ve vysokém věku, když život nepřinášel jim již nic více nového, dobrovolně umírali tak, že přestali užívati zmíněný elixír.
Roku 1616 objevuje se Jakubem Böhmem velmi hodnocené dílo „Wasser-Stein der Weysen" od Ambrosia Siebmachera a vedle toho a nikoliv na posledním místě dlužno jmenovati spisy autorů, jako byli Fludd, Bacon, Vaugham, Wood, Ashmole, Warton, Madathan, jakožto díla skutečných Rosekruciánů, tedy krajně autentická.
V každém případě nutno se přikloniti k tvrzení, že veškerá filosofie a učení rosekruciánů vychází ze zákona o analogiích makrokosmu i mikrokosmu, jakožto hlavního základu jejich syntésy. Tato syntésa není ovšem odvislá od času nebo vědecké módy, ani od jakéhokoliv národa, nýbrž je dokonale universální, celosvětová. Pod zdánlivě novými symboly a novou transkribcí objevuje se původní staré esoterní jádro, jež bylo známo již ve chrámech dávného Egypta. Odchylují-li se některá z pojmenování nebo tvarů tradujících toto učení, neznačí to deformaci nebo změnu starého podání, nýbrž nové oblečení staré moudrosti.
Tajemství Růže a Kříže, píše Franz Hartmann, bylo známo již zasvěcencům všech národů dlouho před Kristem. Dr. Maack správně podotýká, že učení rosekruciánů je vlastně spojením orientálních mysterií s křesťanstvím. Za tuto syntézu nevděčíme snad Rosenkreutzovi, nýbrž přímo prvním stoletím křesťanského letopočtu, kdy kvetlo učení gnostické.
Lasenic ve svém díle o rosekruciánském zasvěcení shrnuje body jeho filosofie a morálky v sedm základních, jež se dají přímo vyvoditi z dříve již uvedených zákonů:
Jsou duchové lidští, kteří se rodí jako bratři v rozmanitých dobách a v různých zemích; bez ohledu na čas a místo zůstávají bratrskými.
Děje se, že se objeví dvě nebo více takových bytostí na jedné planetě.
Jejich řádová jména se sobě podobají, mají stejné vášně, stejnou víru a stejná přání.
Nevidí se snad tělesně nikdy v životě; ale znají se, mluví spolu a vyměňují si svoje myšlenky, byť by je dělily oceány prostorů.
Tak můžeme pochopiti bratry Růže a Kříže.
Tak dlouho, jak existuje člověk, trvají již společnosti tyto. Jejich historii nelze a také nebude možno nikdy sestaviti. Ti, kdož by mohli dáti přesnější údaje, jistě se vyvarují tak učiniti.
V novější době, ve snaze zužitkovati osvědčeného a pověstného titulu Růže a Kříže, ustavila se celá řada „rosekruciánských" společností. Nelze před nimi dosti varovati a bylo by zbytečno uváděti jejich dějiny a jména.
Skutečný rosekruciánský řád nemůže a nesmí býti nikdy veřejným a nikdy ani jeden z jeho Členů nesmí se prohlašovati nebo prozraditi jako bratr Růže a Kříže.
Byli-li velicí básníci nebo velicí umělci, jako Rembrandt, MichelAngelo, Bacon, Shakespeare, Mozart, Bulwer-Lytton, Goethe, Wagner, Lévi, Březina členy tohoto bratrstva, pak prozrazují to jenom jejich díla.
Praví bratří růžového Kříže nikdy se nesníží k tomu, aby svoji osobní hodnotu zvyšovali kolektivem, aby zrazovali svůj mlčky nebo obřadně přijatý a daný slib uchovati svoje tajemství.
A vskutku, bylo by nesmyslné, aby si chtěli zajišťovati v historii místa ti, kteří vlastně tvoří dějiny lidského pokolení.
Jan Kefer, De Chazal F.R.C.,E D F O C R R. Senior, Lasenic- v případě zájmu Vám doporučujeme zakoupení celé publikace.
Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com