Svatá Kabbala

Božská jména. — Tetragram a jeho čtyři formy. — Jediné slovo ve všech proměnách. — Ztracené a nalezeno Klíče Šalamounovy. — Řetěz duchů. — Tabernákl a chrám. — Starý had. — Svět duchů dle Zoharu. — Kteří duchové se zjevují. — O možnosti dáti si sloužiti živelnými duchy.

Tradice dětí Sethových

Vracejíce se zpět k pramenům pravé vědy, setkáváme se se svatou Kabbalou, neboli tradicí dětí Sethových, kterou přinesl Abraham z Chaldeje, do které byl Josef zasvěcen egyptskými kněžími, odkud ji přejal Mojžíš, který ji očistil, a která je skryta v symbolech Bible, kterou Spasitel u Sv. Jana vysvětlil a kterou apoštol nám podal ve své Apokalypse v hieratických obrazech, starověku zcela odpovídajících.

Kabbalistům jest vzdáleno vše, co by se jen podobalo kacířství

Dávají Bohu sice lidskou, avšak plně hieroglyfickou podobu.

Nevyslovitelné jméno

Pokládají Boha za rozumovou, milující a živou Nekonečnost. Nerozumí mu jen jako soubornému pojmu, abstrakci bytí neb filosoficky nedefinovatelné bytosti. Jest ve všem, ode všeho však odlišný, vyšší než vše. Jeho Jméno je nevyslovitelné: a přece vyjadřuje toto jméno jen lidský ideál božství. Co Bůh jest sám sebou, to nevypátrá nikdy lidský duch.

• Bůh jest Absolutno víry; absolutno rozumu jest však BYTÍ.
  

Bytí existuje samo sebou, protože existuje. Bytí samo jest důvodem bytí. Jest možno se ptáti: »Proč jest to neb ono, proč jest něco?«, avšak nemožná jest otázka: »Proč existuje Bytí?« Neboť bytí předpokládá zase jen bytí.

Rozum a věda

nám dokazují, že druhy existence Bytí jsou vyrovnány dle zákonů harmonických a hierarchických. Hierarchie stále více vystupující je stále více a více monarchická. Rozum nemůže následkem toho býti závislým na jednom nejvyšším pojmu, aniž by se nezděsil propastí, které se prostírají okolo tohoto nejvyššího vládce. Proto mlčí a přenechává své místo víře, která se modlí. Na každý způsob jest jisto jak pro vědu, tak i pro rozum, že idea božství je nejvyšším, nejposvátnějším a nejužitečnějším cílem člověka a že na této víře spočívá morálka se svojí věčnou sankcí. Tato víra jest tedy skutečným jevem bytí v lidstvu; kdyby byla klamná, pak příroda by potvrzovala nemožnost. Nic by formulovalo život a Bůh by zároveň existoval i neexistoval.

Filosofická realita

To jest ona filosofická a nepopiratelná realita, jejíž jméno jest idea božství, které dali kabbalisté jediné jméno. V tomto jménu jest obsaženo vše ostatní. Jeho písmena tají v sobě veškerá čísla, hieroglyfy písmen tohoto jména vyjadřují veškeré zákony a veškeré věci přírody.

Nebudeme zde opakovati, co jsme řekli ve svém »Dogmatu vysoké magie« o božském tetragramu, uvedeme zde jen ony čtyři způsoby, kterými psali kabbalisté:

kteréžto slovo nevyslovovali, nýbrž jen slabikovali, Jod, he, vau, he, což my vyslovujeme Jehova, což však odporuje každé analogii, poněvadž takto pochopený tetragram měl by šest písmen.

což vyslovujeme Adonai, kteréžto slovo značí: Pán.

což vyslovujeme Eheie, kteréžto slovo značí: Bytí.

což vyslovujeme jak se píše, kteréžto slovo obsahuje hieroglyficky veškerá tajemství Kabbaly.

ALEF jest první písmeno hebrejské abecedy

znamená jednotu a jest hieroglyfickým znakem Hermovy poučky: »Co je nahoře jest jako to, co je dole.« Toto písmeno má dvě rámě, jedno z nich míří k zemi, druhé se stejným výrazem k nebesům.

GHIMEL

jest třetí písmeno abecedy, vyjadřuje číslem trojici, hieroglyficky zplození a plodnost.

LAMED

jest dvanáctou písmenou, vyjadřuje dokonalý cyklus. Hieroglyficky vyjadřuje oběh věčného pohybu a poměr poloměru k obvodu kruhu.

Opakované ALEF vyjadřuje synthesu.

Jméno AGLA tudíž vyjadřuje:

Jednotu skrze trojici dokonávající cyklus počtu a do sebe se opět vracející. Plodící princip přírody s ní shodný.

První pravdu, která oplodňuje vědu a vede zpět k jednotě.

• Syllepsi, analysu, vědění a synthesu.

Tři božské osoby, které jsou jedním Bohem. Tajemství velikého díla, to jest fixaci astrálního světla svrchovaným výlevem vůle, kterou adepti vyjadřují šípem probodeným hadem, tvoříce tak písmenu ALEF.

• Dále tři operace: rozpuštění, sublimaci, fixaci, což odpovídá třem potřebným hmotám: soli, síře a rtuti, což vše je vyjádřeno písmenou GHIMEL.

Dvanáct klíčů Basilia Valentina je vyjádřeno písmenou LAMED

Konečně Dílo dokonalé svým principem, které vytváří opět tentýž princip. Takový jest původ této kabbalistické tradice, která obsahuje veškeru magii v jednom slově. Uměti čísti a vysloviti toto slovo, znamená rozuměti jeho tajemstvím a toto absolutní vedení převésti v čin, znamená klíč k zázrakům. K vyslovení slova AGLA nutno se obrátiti k východu, to jest dle orientální tradice spojiti v souzvuk vědění a vůli. Nezapomeňme, že dle Kabbaly dokonalé slovo, jest slovem obráceným v čin. Odtud plyne onen výraz tak často v Bibli opakovaný: »Učiniti slovo« (facere verbum), což znamená způsobiti čin. Vysloviti kabbalisticky jméno AGLA znamená tudíž, podrobiti se všem zkouškám zasvěcení a dokonati veškerá jeho díla.

Jehova

Pravili jsme v Dogmatu vysoké magie, že jméno JEHOVA se rozkládá v 72 vysvětlujících jmen, zvaných Šemhamforaš. Pod názvem »Clavicula Salamonis« rozuměli kabbalisté umění upotřebení těchto 72 jmen a použití jich jako klíčů k universálnímu vědění. Při studiu sbírek zaříkávání a modliteb, které nesou tento titul, nalézáme skutečně 72 magických kruhů, tvořících 36 talismanů, tudíž 4×9, aneb absolutní číslo zmnožené čtveřicí. Každý talisman nese dvě z těchto 72 jmen s emblémem jejich čísel a onu ze čtyř písmen jména Jehovy, jemuž odpovídají. Zde nalézáme důvod čtyř symbolických desater Tarotu: hole značící Jod, poháry značící He, meče značící Vau a peníze, značící koncové He. Tarot dokonal desatero, při čemž syntheticky opakoval znak jednoty. Lidové magické tradice učí, že ten, kdo má Klíčky Šalamounovy, může se stýkati s duchy všech řádů a získati poslušnost všech přírodních sil. Tyto opětovně ztracené a znovunalezené klíčky nejsou nic jiného než talismany 72 jmen a tajemství 32 cest hieroglyficky naznačených v Tarotu. Pomocí značek a jejich nekonečných kombinací, možno skutečně dosíci přirozeného a mathematického zasvěcení do všech tajemství přírody a tak získati styk s celými hierarchiemi inteligencí a geniů.

Sny fantasie a halucinace bdění

Kabbalisté střehli se stejně před sny fantasie, jako před halucinacemi v bdění. Zamítali proto všechna nezdravá zaklínání ničící nervy a ohlupující rozum. Experimentátoři bažící po zjevech nadpřirozených vizí jsou sotva rozumnější než poživači opia a hašiše. Jsou to děti, které si působí muka ze zábavy. Jest možno dáti se přemoci opilstvím, ano jest možno se zapomenouti dobrovolně a vyzkoušeti šílenství, ale tomu, kdo si váží sama sebe, postačí jedna zkušenost a pořádný člověk se po druhé neopije.

Hrabě Joseph de Maistre

praví, že budeme jednou pro smích stejně, jako nás obveseluje barbarství středověku. Co by však teprve řekl, kdyby viděl a slyšel naše »stolečkáře« a theoretiky okkultního světa duchů! Jak jsme ubozí! Unikajíce absurdnosti, upadáme do jeho opaku. XVIII. století se domnívalo, že unikne pověrám popírajíc náboženství a my odsuzujeme bezbožnost XVIII. století, přivolávajíce zároveň povídačky starých chův a babiček. Nemohli bychom býti křesťanštější než Voltaire a osvoboditi se jednou od víry v strašidla?

• Mrtví nevracejí se více na zem, stejně jako dítě nevrací se do matčina klína.

• Smrt jest narozením do nového života. Příroda koná vše v řádu nutného pokroku bytí a nemůže odvolati svých základních zákonů.

• Lidská duše ohraničená a obsluhovaná smysly může jen jejich prostřednictvím vejíti ve styk s věcmi viditelného světla. Tělo jest obal přizpůsobený hmotnému okolí, ve kterém duše musí žíti. Ohraničení duševní působnosti ji prohlubuje a uskutečňuje. Beztělesná duše by byla všude, avšak všude tak málo, že by nemohla jednati. V Nekonečnu by se ztratila, byla by pohlcena a zároveň zničena Bohem.
• Připusťme, že by do moře byla vržena uzavřená kulička naplněná sladkou vodou; pokud jest kulička zachována, podrží kapka svoji přirozenost; hledejte však kapku vody v moři, rozbije-li se obal.
• Když Bůh tvořil duše a chtěl jim dáti osobnost vědomou sebe, musil jim dáti jakýsi obal, který by soustředil jejich jednání a jehož ohraničení zabraňuje, aby se rozplynuly.
• Při opuštění těla mění se svým obalem nutně i svoje okolí. Uniká jen ve svém astrálním těle, které ji obklopuje světelnou rouškou a vystupuje sama sebou atmosférou tak jako vzduch vystupuje vodou, když unikne z rozbité nádoby. Řekli jsme, že duše vystupuje vzhůru se zdvihem svého obalu a že její vědomí je vázáno na tento obal.
• Atmosféra jest pevnou pro tato světelná těla mající nekonečné větší jemnost a pouze znovuoblečení těžkého obalu mohlo by způsobiti jejich návrat. Kde však si mají nad naší atmosférou opatřiti tento obal? Nuže, pouze znovuztělesnění umožnilo by jejich návrat na zem, který by byl jejich pádem, při čemž by utonula svoboda jejich jako duchů a musila by vzíti na sebe znovu svůj noviciát. Ale katolické náboženství takového návratu nepřipouští.

Kabbalisté formují nauku, kterou jsme tuto vyložili jedinou větou

»Duch se zahaluje, aby sestoupil a odvrhuje obal, aby vystoupil.«

• Život inteligentní bytosti vyvíjí se vzestupně. Dítě žije v životě matky životem vegetativním a živí se poutem jako strom, který je kořenem připoután k zemi a jím je vyživován.
• Přechod od života vegetativního k životu instinktivnímu a živočišnému a k volnému pohybu děje se přetržením pouta.
• Dorůstáním odrůstá dítě poutům instinktu a získává užívání rozumu.
• Smrtí uniká člověk zákonům tíže, která jej stále sráží k zemi.
• Po smíření svých chyb zesílí duše a může opustiti vnější temnotu pozemské atmosféry a zamířiti vzhůru ke slunci.
• Pak počíná věčný vzestup po svatých stupních; neboť věčnost vyvoleného nesnese klidu, od ctnosti spěje k ctnosti, od blaženosti k blaženosti, od vítězství k vítězství, od slávy k slávě.
• Tento řetěz jest nepřetržitý a na konečných stupních mají duchové dle kněžského řádu vliv na stupně nižší, sloužíce jim, jako moudrý panující král slouží poslednímu svému poddanému.
• Od stupně k stupni vznáší se modlitba a milost sestupuje neomylně.
• Tito duchové jednou učiněni vznešenými, nikdy se nevracejí; neboť v poměru k jejich vzestupu upevnily se stupně pod jejich nohami.
• Upevněn jest chaos, praví Abraham v podobenství o špatném boháči a kdo jest jednou zde, ten nemůže sestoupiti.
• Extase může zesíliti síly astrálního těla natolik, že může svým působením vzíti s sebou tělo hmotné, čímž je dokázáno určení duše stoupati výše.
• Skutečnost zadržení dechu jest možná; avšak člověk nemůže žíti ani pod zemí, ani ve vodě.

Duše zemřelých nás neobklopují

Stejným způsobem jest nemožné, aby duše zbavená těla žila, třeba jen okamžik, v hustotě naší atmosféry. Duše zemřelých nás tedy neobklopují, jak hlásají »stolečkáři«. Přece však můžeme viděti naše drahé a oni se nám mohou zjeviti, avšak jen zrcadlením universálního zrcadla vzdušného. Nemohou se již zajímati o nic pozemského a podobají se nám jen poněkud oněmi našimi city, které pro případnou souvislost jsou dosti vznešené pro jejich život ve věčnosti.

Zohar

Taková jsou zjevení vysoké kabbaly obsažená a skrytá v tajuplné knize Zohar. Pro vědu jsou to jistě zásady pouze hypothetické, vycházejí však od skutečností, které věda při nejmenším potvrzuje, a tvoří řadu mocných klíčů. Musíme se také zmíniti o jednom z nejnebezpečnějších tajemství magie. Jest to více než pravděpodobná hypothesa o existenci fluidárních larev, které byly známy ve starém čarodějství pod jménem živelných duchů. Něco o tomto předmětu obsahuje naše dílo »Dogma a rituál vysoké magie« a nešťastný abbé de Villars, který byl hračkou těchto strašlivých přízraků, zaplatil svoji nerozvážnost svým životem. Toto tajemství je nebezpečné tam, kde se dotýká magického arkána. Evokovati elementární duchy znamená míti moc zhustiti fluida výronem astrálního světla. Tato moc řízená tímto směrem nemůže způsobiti nic jiného, než nelad a neštěstí, jak ještě dokážeme dále. Zde jest theorie této hypothesy s důkazy její pravděpodobnosti: Duch je všudypřítomný, jest to on, jenž oživuje hmotu; osvobozuje se z tíže zdokonalováním svého obalu, kterým jest jeho tvar. Pozorujeme vývoj tvaru od instinktů až po inteligenci a krásu; jest to úsilí světla přitahovaného půvabem ducha, jest to tajemství progresivního a universálního bytí.

Světlo jest utvářející silou tvarů a života

a zároveň i pohybem a teplem. Podaří-li se mu fixace a polarisace kol jednoho jádra, vytváří živoucí bytosti a přitahuje k jejich zdokonalení a udržení veškeré potřebné utvářející podstaty. Tato plastická podstata v konečném rozboru vytvořená z vody a země, je nazvána v Bibli správně zemským blátem.

Avšak světlo není duchem

jak věří indičtí hierofanti a veškeré čarodějnické školy; jest pouhým nástrojem ducha. Také není tělem protoplasty, jak se domnívali theurgové Alexandrinské školy; jest první fysickou manifestací božského Dechu. Bůh tvoří je věčně a člověk, obraz boží, je uzpůsobuje a rozmnožuje. Prometheus, vypráví báj, když uloupil oheň z nebe, oživil tvary učiněné z vody a hlíny a pro tento zločin byl Diem spoután a bleskem zabit.

Elementární duchové

praví kabbalisté ve svých nejtajnějších knihách, jsou děti Adamovy samoty; vznikly z jeho snů, kterými toužil po ženě, kterou mu Bůh ještě nedaroval.

• Paracelsus praví, že krev ztracená celibátníky obojího pohlaví, ať již pravidelně či ve spánku, oživuje vzduch fantomy.

Věříme, že jsme dostatečně objasnili zde dle nauk mistrů původ těchto larev, aniž bychom se dále o tomto předmětu rozpisovali.

• Tyto larvy mají tedy vzdušné tělo utvořené z výparů krve. Proto hledají prolitou krev a živily se dříve z dýmu obětí.
• Jsou to děti oněch nečistých můr, které dříve zvali incuby a succuby.
• Vidí-li zrak jejich zhuštěné tvary, pak jest to jen dým zbarvený odrazem obrazu, neboť nemají vlastního života, ale napodobují život těch, kdož je vyvolali, jako stín napodobuje tělo.
• Tvoří se především kolem idiotů a osob nemorálních, které se ve své odloučenosti oddávají zvráceným návykům.
• Soudržnost částí jejich fantastického těla jest velmi malá, děsí se proudícího vzduchu, velkého ohně a především špičatého meče.
• Stávají se jakýmisi přívěsky skutečných těl svých tvořitelů, při čemž žijí jen životem těch, kteří je stvořili neb se jim přiblížili při evokacích. Je-li poraněno jejich zdánlivé tělo, jest jejich nositel raněn skutečně, tak jako nenarozené dítě jest zraňováno či znetvořováno představami své matky. Celý svět jest naplněn zjevy, které jsou ospravedlněny ve svém bytí těmito vzácnými naukami a nemohou býti vysvětleny než opět jimi samými.
• Tyto larvy vytahují vitální teplo zdravého člověka a stráví brzo ty, kteří jsou slabí.
• Na tento fakt navazují historky o vampyrech, až strašlivě pravdivé a občas jak každý ví i dokázané.
• Proto pociťujeme onen chladný vánek v blízkosti media, což jest osoba posedlá takovýmito larvami.
• Tyto larvy, které vznikají jen lží představivosti a nezkrocenými smysly, nemohou se vytvořiti nikdy v přítomnosti člověka, který zná a může odhaliti tajemství jejich strašlivého původu.