
Heřmánek je voňavá bylinka, která se vyskytuje na polích, mezích a pustějších místech. Heřmánek pravý se od ostatních druhů liší svou vůní a trubkovitým, uvnitř dutým květem. Rostlinku si lze posadit i doma, v tomto případě si kupte sáček heřmánkového čaje a zasaďte do květináče nebo na zahrádku. Léčivé účinky heřmánku najdeme v květu. Ten je nutné sbírat, když je sucho a suší se ve stínu. Heřmánková silice působí protizánětlivě, protikřečově a dezinfekčně. Také podporuje pocení. Heřmánek užíváme jak vnitřně, tak zevně. Nevadí ani jeho dlouhodobé požívání a při dodržení určité dávky neškodí ani dětem či těhotným ženám.
Účinkuje při žaludečních a střevních nevolnostech, zmírňuje křeče, zažívací problémy, pozitivně působí při vředech, zánětech močového měchýře a průjmech. Je dobrý při stresu, má blahodárné účinky na psychiku, doporučuje se užívat při nachlazení, zánětech nosní sliznice, dutin a krku. Mimo po heřmánku budeme lépe usínat, zklidní celé tělo a je tak trochu i sedativem.
Bylina podporuje léčbu infekcí, jelikož působí antibakteriálně. Je tedy známým pomocníkem při kožních zánětech, vyrážkách a mírných popáleninách. Poradí si s afty nebo záněty dásní a jako obklad se může přikládat také na oční spojivky. Heřmánek upotřebíme i v kosmetice, z heřmánkového oleje se totiž vyrábí různé masti, mýdla a šampony.
Zde se můžeme setkat s těmito lidovými názvy: hadovec, rdesno či kartáčky. Pro léčivé účinky je důležitý oddenek této rostliny. Působí proti průjmu, zánětu, krvácení, při úplavici, ve formě obkladu se přikládá na popáleniny, mokvavé vyrážky, užívá se i jako kloktadlo.
Hořec má příznivé účinky na zažívání, podporuje chuť k jídlu, zvyšuje produkci moči a žaludečních šťáv, používá se při chorobách slinivky břišní a střev. Účinkuje při nadýmání, žaludečním kataru, žaludeční slabosti, je dobrý při rekonvalescenci po nemocech, příznivě ovlivňuje krvetvorbu a funkci centrální nervové soustavy, bojuje proti hlístům, aj. Zevní použití hořce je při nehojících se ranách nebo při revmatu.
Jedná se o účinnou kardiotonickou bylinu. Hloh má významné pozitivní účinky na srdce. Měli by jej užívat jak mladí, tak staří lidé, ale i lidé s lehčím srdečním onemocněním, kteří ještě nemají silné léky.
Dále má anabolické, protikřečové, sedativní a zklidňující účinky. Pomáhá při nespavosti, dlouhodobém nervovém vypětí, stresu, zmírňuje projevy spojené s menopauzou a menstruací, je jak samotnou prevencí infarktu, tak následnou rekonvalescencí.
měli bychom jej užívat dlouhodobě a pravidelně. Čaj, připravený z hlohu, je sice hořký, avšak můžeme si jej osladit medem. Také lze kombinovat hloh s jinými bylinami, což vylepší danou chuť.
Vždy je potřeba pamatovat na to, že při onemocnění srdce se musíte nejprve o užívání přípravků z hlohu poradit s lékařem. Hloh se rovněž nesmí užívat při těhotenství a kojení.
5.) Hluchavka bílá
Můžeme ji znát pod těmito lidovými názvy:
které naláká velké množství nektaru.
V lidovém léčitelství se hluchavka, ve formě nálevu nebo čajové směsi, používala na nemoci ledvin, močových cest, nemoci horních cest dýchacích, nebo jako lék na nespavost. Zevní použití bylo zejména jako obklad na vyrážky, rány a vředy. Mnoho žen si také z hluchavky připravovalo odvar, který účinkoval na menstruační a klimakterické potíže.
užívá se při nemocech močových cest a pomáhá při problémech s prostatou.
Rod hluchavky eviduje asi 50 druhů rostlin, u nás se přitom nachází 5 zástupců a některé z nich jsou známé spíš jako plevele.
Většina lidí ani netuší, že máme hned několik druhů hořčic- hořčice černá, hořčice hnědá, hořčice indická a hořčice bílá.
Hořčice černá a hnědá jsou hodně příbuzné a mají také výraznější chuť oproti jiným druhům. Sklízíme u nich malá kulatá semena. Hnědá hořčice je více zastoupena, protože se snáze sklízí.
je pak charakteristická pro indickou kuchyni.
obsahuje velká žlutavá semena. Tento druh však nemá tak výraznou chuť jako černá a hnědá hořčice. Zpracovává se do výroby amerických hotových hořčic, anebo do dijónských hořčic. V hořčici bílé najdeme glykosidy, hořčičnou silici, bílkoviny a tuky. Mladé listy rostliny se přidávají do salátů. Bylinka prokrvuje zažívací trakt, podporuje trávení a látkovou výměnu, účinkuje při potížích s funkcí střev, při nízké tvorbě žluči, při kornatění cév a snižuje krevní tlak. Nedoporučuje se při zánětech žaludku. Celé semeno hořčice se hojně využívá v kuchyni - konzervace zelí, červené řepy, okurek, ryb, přísada do různých jídel, dochucování masa, apod.
Hřebíčkovec vonný je tropický strom, který dorůstá výšky asi 20 metrů. Najdeme ho v Madagaskaru, Brazílii, Zanzibaru a Pembě. Plodem rostliny jsou jedno nebo dvou semenné bobule. Hřebíček, známý jako koření, to jsou sušená nerozvinutá květní poupata. Až do stáří 5 let se ze stromu však koření nezískává. Hřebíček je všeobecně znám jako koření. Účinkuje antibakteriálně, dezinfekčně a užívá se také pro lokální znecitlivění.
Hřebíček má pozitivní účinky na zuby. Je současně prevencí parodontózy i zubního kazu. Pro tyto účely se používá ve formě hřebíčkové tinktury, kterou vyplachujeme ústa a masírujeme dásně. Hřebíčkový olej zase osvěžuje dech a mírní bolesti zubů.
To, že hřebíčkem můžeme předcházet vráskám, ocení každá žena. 5 hřebíčků se zalije vařící vodou a 20 minut se luhuje. Ráno a večer se pak potírá na příslušná místa.
Hřebíček je nepostradatelnou přísadou, kterou vlastní téměř každá domácnost. Dokáže dát kompotům vytoužené aroma, používá se při marinování, konzervaci, dochucení masa, v likérnictví, mletý hřebíček je přísadou do perníků, koláčků a vánočního cukroví, aj.
Pod lidovými názvy jej můžeme znát jako syn, africká malva, či rama. Sbírá se jeho květ. Je přírodním rostlinným barvivem a aromatem do čajů a nápojů. Dodává vitamin C, působí proti křečím střev, má antibakteriální a močopudné účinky. Má pozitivní vliv a podporuje funkci těchto orgánů: ledviny, močový měchýř, plíce, srdce, slezina.