Magické myšlení je obvykle stavěno do významového protikladu k logickému myšlení, které operuje s pojmy. Magické myšlení je přitom pokládáno za něco historicky původnějšího a kognitivně méněcenného, je ztotožňováno s tzv. primitivní mentalitou a uvádí se o něm, že charakterizuje myšlení přírodně žijících národů, resp. že je jakýmsi psychickým reliktem z prehistorických dob. Synonymem magického myšlení je mytické myšlení, neboť charakteristickým produktem magického myšlení, které operuje s obrazy a je synkretické, jsou mýty.
J. Frazer (1913) - homeopatická a kontagiózní magie
vykládá magické myšlení jako případ dvojí chybné asociace představ, a sice podle podobnosti a podle styčnosti. Podle Frazera se primitivní člověk domnívá, že to, co je si podobné, a to, co se prostorově stýkalo, na sebe působí — odtud prý vzniká tzv. homeopatická a kontagiózní „magie".
Výklad magického myšlení podle L. Lévy
Jiný pokus o výklad magického myšlení podal L. Lévy-Bruhl (1912 a pozd.), který ve shodě s dalšími antropology a etnology chápe magické myšlení jako původní, méně hodnotnou formu poznávání. Obrat v názorech na magické myšlení nastal až s rozvojem poznatků o produktech tohoto myšlení, které byly často obdivovány (např. bezvadná klasifikace rostlin u přírodně žijících národů). Frazer se např. vysmíval jistému kmeni afrických černochů, že léčí nemoci „plísní jistých hub"; teprve několik desítek let nato byl objeven penicilín, lék, který má stejný původ ... Myšlení primitivů zde jaksi předstihlo myšlení vzdělanců. C. Lévi-Strauss (1971), významný francouzský antropolog-strukturalista, nepokládal již myšlení přírodních národů za vysloveně méněcenné, ale spíše za specifické, odrážející určitý způsob pozorování přírody a řídící se praktickými kritérii, jakousi „logikou praxe".
H. Werner (1959) . fyziognomie věcí
Podle H. Wernera je podstatou magického myšlení to, že je zaměřeno na fyziognomii věcí a jevů, nikoli na jejich funkci ve vztahu k jiným jevům a věcem. Fyziognomie věcí se projevuje také v percepci dětí předškolního věku, které vnímají určité věci jako „dobré" nebo „zlé". Psychoanalytikové zdůrazňují paralelu mezi myšlením přírodních národů, dětí předškolního věku, schizofreniků a básníků — a označují to vše jako magické myšlení. V magickém myšlení se projevuje zřetel ke skrytým vztahům mezi věcmi a jevy, kdežto v myšlení pojmově logickém se uplatňuje zřetel ke kauzalitě.
Třetí oko - magie
švýcarský vývojový psycholog J. Piget, uvádí případ čtyřleté holčičky, která obětovala svou nejmilejší panenku, „aby se maminka uzdravila". Mezi obětí a uzdravením zde z hlediska konvence není žádný kauzální vztah; ale je zde vztah magický, transcendentní. Na tuto ideu přišla uvedená holčička sama, což svědčí o tom, že magické myšlení je vrozené a že je patrně pozůstatkem fylogeneticky původních forem myšlení. Tyto se mohly osvědčovat v životních podmínkách prehistorického vědomí člověka, který byl přirozený „homo mágus" mající magické vědomí akauzálních souvislostí, neboť disponuje „třetím okem" vnímal to, co současný člověk již vnímat nemůže (s nástupem civilizace „třetí oko" postupně degenerovalo a posléze zaniklo). Důkazy o existenci „třetího oka" podal mnichovský paleontolog E. Daqué (1921). Hermetický aspekt problému magického myšlení vyjadřuje pojem „signatura rerum": věci mají ve vztahu k člověku skryté funkce, jejichž znaky jsou vepsány v jejich vzhledu. Tohoto faktu se využívá v hermetickém lékařství, ale obecně platí, že každá věc je vůči jedinci ve vztahu sympatie nebo antipatie, je pro něj „dobrá" nebo „zlá".
Magie a nesprávné zařazení s lidovým čarodejnoctvím
Produktem magického myšlení je podle antropologů a etnologů také „magie". Avšak za „magii" je zde označováno pouhé kouzelnictví nebo čarodějnictví, které je obvykle zvrhlou a zprofanovanou formou magie. Magie je zde tedy nesprávně zaměňována s lidovým čarodějnictvím a je zcela ignorován fakt, že magická kultura egyptská byla vysoce vyspělá i v kulturně-antropologickém smyslu.
Magické myšlení a dvojí hledisko
- jako specifický historický jev: je to myšlení člověka, který byl v rané etapě svého vývoje „homo mágus", žijící v úzkém kontaktu s démonickými silami přírody; vnímaje tyto síly žil jinou skutečnost, než žije člověk současnosti
- jako specifický nástroj poznávání, jehož předmětem je jiná skutečnost než ta, kterou vnímáme konvenčními smysly a uspořádáváme do konvenčních myšlenkových schémat; je to skutečnost magická, vykazující se v poznání zcela specifického druhu, totiž v magickém myšlení, které se opírá o obrazy a má svou zvláštní „logiku". Tato magická skutečnost se vynořuje v obsahu kosmogonických, teogonických a antropogonických mýtů, v symbolech a alegoriích alchymistických traktátů, ale probleskuje i v myšlení dětí, básníků a schizofreniků (podle E. Kretschmera je schizofrenie regresí na úroveň magického myšlení), jakož i v obsahu některých snů. Magické myšlení v tomto smyslu vyjadřuje prastav lidské mysli. Jeho prvkem je obraz, resp. symbol a vyvinulo se, tak jako pojmové myšlení, z vnímání a praxe, ale z vnímání a praxe zcela jiného druhu, neboť odráželo zcela specifické podmínky prehistorického člověka, který už ovšem zdaleka nebyl lidským primitivem nebo dokonce lidoopem, ale jedincem, který žil v dokonalé jednotě s přírodou, „v ráji".
Literatura
Dacqué E.: Das verlorene Paradies Munchen—Berlin 1938. — Dacqué E.: Natur und Seele: 3. vyd. Munchen—Berlin 1928. — Dacqué E.: Urwelt Sage und Menschheit, 5. vyd. Munchen—Berlin 1928. — Dacqué E.: Leben als Symbol: Metaphysik einer Entwick-lungslehre, 2. vyd. Munchen—Berlin 1929. — Frazer J. G.: Zlatá ratolest, Praha 1977. — Lévy-Bruhl L.: Die geistige Welt der Primitiven, Miinchen 1927. — Lévi-Strauss C: Myšlení přírodních národů, Praha 1971. — Werner Einfii-hrung in die Entwicklungspsychologie, 4. vyd. Munchen 1959, Lexikon magie M. Nakonečný. V případě zájmu Vám doporučujeme zakoupení celé publikace.
Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com
