„Vše, co příroda rodí, utváří podle podstaty dané ctnosti.“ (Paracelsus IV/781)
Nauka o signaturách je v krátkosti nauka o lékařství, v níž si na základě zevnějšku (barvy a tvaru) vytváříme obraz o vnitřku (podstatě a účinku). Například podobnost tvaru listu (třeba plicníku lékařského) s nějakým orgánem (plicními laloky) nebo barvy (třeba červených hroznů) s tělesnou šťávou (krví) tak dává tušit žádoucí léčivé síly.
byly pozorovány již v prehistorických dobách. Léčitelské vědomosti všech přírodních národů, například bylinářství Germánů, Keltů, ale i medicína indiánů, vycházeli ze znalosti signatur. Signatury jako barva, tvar nebo chuť rostliny hrají roli rovněž v tisíce let starých léčebných systémech Číňanů, Indů (ájurvéda) a Tibeťanů. Signatury našli své místo rovněž v lékařství antiky a středověku (salernská škola, Hildergardino léčitelství).
údajně na ni narazil, když se seznamoval s lidovým léčitelstvím a tehdejší sympatetickou medicínou. Brzy se však s jednoduchým pravidlem „Jak vně, tak uvnitř“ rozešel, spojil nauku o signaturách s hermetickým pohledem na svět a vyvinul komplexní systém poznání. Paracelsus rozdělil signatury podle tří základních principů (sal – pevná, sulfur – hořlavá, mercurius – prchavá), přiřadil je ke čtyřem elementům a podřídil je sedmi planetám. Jeho „Kunst Signata“ (I/603) je založeno na domněnce, že mezi člověkem, zvířetem, rostlinou a minerálem existují prvopočáteční příbuznosti, které lze vysledovat z jejich vlastností nebo zvláštních znamení. Planetární síla Marsu se tak kupříkladu nachází v železe, kopřivě anebo v krvi.
by tato cesta poznání na Západě takřka upadla v zapomnění. Z fytoterapie, orientované na činidla, byla nauka o signaturách vytlačena laboratorními analýzami a pokusy na zvířatech. Přesto přírodní národy signatury dodnes sledují, z čehož těží v neposlední řadě moderní výzkum rostlin. Také na našem venkově mnozí lidoví léčitelé stále ještě posuzují síly skryté v rostlinách pomocí signatur, jako je barva, tvar, vzrůst, vůně a chuť.
nebo užitečnou pomůcku pro lepší pochopení rostlinných či homeopatických léků, nýbrž cestou poznání přírody a léčiv, již je třeba brát vážně.
Mnoho rostlin láká svým tvarem, vůní či chutnými plody, jiné zas odrazují tmavými barvami, nepříjemným zápachem nebo chutí. V rostlinném světě lze jedovatého ducha většinou snadno rozpoznat: například podle tmavých barev květů, listů, plodů nebo stonků (oměj, rulík zlomocný, bolehlav), jakož i podle mrtvolného zápachu (lilkovité rostliny) či hořké chuti (glykosidy). Jedlé rostliny mají většinou naopak přátelské barvy a estetický vzhled. Vzpomeňme rostliny růžokvěté, rodící chutné plody jako jablka, jahody, maliny nebo třešně a vyznačující se ušlechtile zoubkovanými listmi, harmonickými tvary a příjemnou vůní. Spoustu věcí člověk vypozoroval i na zvěři. První lovce a rané osadníky učili medvědi, ptáci a jiná divoká zvířata, později i domácí jako pes, ovce nebo koza. Odezvu to nalezlo v názvech rostlin, například česneku medvědího nebo paznechtíku (akantu) (německy Bärenklau = medvědí pazour). Rovněž množství lidových legend popisuje, jak člověk kdysi pozorováním zvěře čerpal z léčivého pokladu přírody.
Na celém světě si lidé v mnoha obměnách vyprávěli legendu o hadovi a bylině života. Jádro všech těchto příběhů je stejné: Pod jistou bylinou se svíjí v posledních křečích člověkem téměř usmrcený lstivý had. Když si pak z byliny ukousne, překvapivě rychle se uzdraví a upozorní onoho člověka na léčivé síly rostliny. Na množství jedlých léčivých rostlin lidé narazili díky zvěři a z pokolení na pokolení uchovávali své zkušenosti většinou ústně, ve fomě pohádek a legend. Poselství zvířat nebraly vážně jen přírodní národy, ale i antičtí lékaři. Středověká lékařská škola v Salernu nechala tento poznatek dokonce včlenit do slavného verše: „Vlaštovičník oči léčí, vlaštovky nám o tom svědčí“(Vlaštovičník své jméno obdržel na základě pozorování vlaštovek, které svým slepým ratolestem nosí tuto léčivou bylinu do hnízda). „Všechny byliny, kořeny atd., získaly svá jména pro svou sílu a ctnost“ (Paracelsus III/308).
Závěrem bych chtěl připomenout, že cílem Paracelsovy nauky o signaturách nebylo v žádném případě pouze upozorňovat na barvy a formy květů, listů, stonků, kůr, kořenů či plodů a na základě jejich pozornosti s tělesnými šťávami nebo orgány odvozovat aktuální indikace. Výpovědní hodnotu pro něho měly rovněž tvar („vzření“), konzistence, pach a chuť, místo výskytu a kvalita půdy, způsob množení, doba květu či zrání plodů, jakož i trvanlivost a mnoho dalších věcí, na které bychom neměli zapomínat, protože se podstata rostlin zjevuje na mnoha úrovních zároveň, což nauku o signaturách činí tak mnohavrstvenou. I když se třeba domníváme, že jsme se již seznámili se všemi znaky, vlastnostmi, sklony a jmény rostliny, skrývá se za vším, co je smyslově postřehnutelné a duchovně uchopitelné, mnoho dalších tajemství, která bytost rostlin nabízí – pokud vůbec – tu najednou z ničeho nic, tu zas po letech či desetiletích.
Snaha o poznání uceleným pohledem na věci zdánlivě oddělené.
Všechno jde podle univerzálního plánu – Bůh nehraje v kostky! Mezi kovy, minerály, rostli- nami, zvěří a člověkem existuje jistá prvotní příbuznost. Rostliny přitom ztělesňují základní kosmické ideje, objevující se vždy ve všech říších přírody. Příkladem je planetární síla Mars-železo-kopřiva-krev.
Zkoumání rostlin převážně v přírodním prostředí: posuzování za pomoci smyslového vnímání, tj. zraku, hmatu, čichu a chuti.
pozorováním zvěře Ověření nabytých poznatků obezřelou zkou- škou v přirozených podmínkách na domácích zvířatech nebo na člověku-bez úmyslu najít smrtelnou dávku.
Porozumět poselství rostlin a osvobodit jakož
i správně využít v nich vtělené elementární
a planetární síly.
Probuzení rostlinných sil za pomoci alchymických procesů a jejich proměnu v lék. Nejvíce se tím zkrotí jedovatost a naopak se posílí léčivá síla (např. v homeopatii, spagyrii)
Žádoucí jsou velmi komplexní, interdisciplinární a důkladné vědomosti, aby bylo možno učinit výpověď. Interpret je přitom největším zdrojem pochybení, neboť názory získané smyslově-subjektivním způsobem nejsou vždy jednoznačné a publikovatelné.
Analytické myšlení
Snaha poznat rostlinu rozložením její „jendoty“ na dílčí části.
Rostlina stojí za pozornost, tzn. že je chápána jako zásobárna obsažených složek. Pozornost se zaměřuje na molekulární strukturu a látky, které by člověk mohl napodobit, případně pozměnit. Kůra vrby obsahující salicin slouží například jako vzor k syntetizaci kyseliny acetylsalicylové.
Zkoumání rostlin převážně mimo přírodní prostředí; posuzování drog ( = sušených bylin) laboratorní analýzou.
pokusy na zvířatech
Přezkoumání nabytých poznatků pokusy na zvířatech v nepřirozeném prostředí; jako příklad můžeme uvést testování antisklerotických účinků rostlin na zvířatech, jimž byla uměle přivozena skleróza.
xxxxxxCíl
Izolování, standardizování, patentování
a zpeněžení jednotlivých složek obsažených v rostlinách. Emancipace přírody a přírodních látek.
Optimalizace účinků rostlin izolováním
a standardizováním hlavního činidla, které
v protikladu k převážně nejedovatému rostlinstvu vyvíjí nezřídka „jedovatý účinek“.
Bez pochopení podstaty rostlin připadají v úvahu jen kusé poznatky. Na činidlo zaměřený, úzce vymezený pohled má za následek fototerapii redukovanou na monopreparáty. Mimo to jsou pokusy na zvířatech eticky neudržitelné.
Tu řekla andělika vědci: „Myslíš, že je možné úplně rozložit člověka, redukovat jej na chemické prvky, výsledkem nakrmit přístroj na měření a analýzu a usoudit z toho, zda jde o nadaného malíře nebo tvořivého hudebníka? Ne? Tak proč si tedy myslíš, že když jsi takhle naložil s mým fyzickým tělem, že ses o mně něco dověděl?“ „Dobře, ale jak jinak se mám dovědět něco o léčivích silách rostliny?“otázal se zmatený vědec. „Zeptej se starých mudrců, oni ti to povědí,“ odpověděla andělika. „Ale vždyť už žádní staří mudrci nejsou, a tradici bych sotva vypátral!“ Povzdychl si vědec. „Pak se staň sám mudrcem! Staň se mým žákem. Pojď a posaď se ke mně. Předám ti rituály a kouzelné formulky, s nimiž budeš moci zavolat mé sestry a bratry.“
Zpracováno z knihy: Paracelsovo lékařství (Madejsky Margaret)
