„Hudba je nejpřímější a současně nejtajemnější způsob, jak vyjádřit a vyvolat pocity. Je to cesta, jak propojit jedno vědomí s druhým. Myslím, že společné provozování a sdílení hudby má nejblíže k telepatii,“ prohlásil Oliver Sachs. (britský neurolog)
Dokáže rozbouřit, ale i uklidnit naše smysly a emoce. Při hudbě relaxujeme, pracujeme, cvičíme. Různé skladby pro nás mají jistý význam. Připomínají nám důležitá data, zážitky a osoby. Podle žánrů a stylu hudby, kterou posloucháme se vymaňujeme z davu jedněch a přibližujeme se k hloučku druhých lidí. Je jedním z aspektů, který dotváří naši osobnost, dělá nás tím, kým jsme.
Již dávno před naším letopočtem zpívaly matky svým dětem ukolébavky. Totiž spojením jejího hlasu, které dítě dobře znalo a melodie, jenž měla uklidňující podkres, vznikla dokonalá souhra vyzařující pocity pohody a bezpečí. Lidé hráli a zpívali, když děkovali vesmíru za hojnou úrodu a vydařený lov, ale také při porodech, pohřbech a různých rituálech. Zvuky bubnů a trubek doprovázely vojáky do boje, ponocní jimi ohlašovali půlnoc. Hudbou můžeme vyjádřit i své pocity. Dodnes zamilovaní hrají, zpívají nebo pouštějí skladby svým vyvoleným.
Může nás vymanit z deprese, když už to nic jiného nedokáže. Naopak ji ale umí stejně tak prohloubit. Smutná melodie a depresivní texty se nám zarývají pod kůži, proudí krví a spouští nepřeberné množství vzpomínek. Vzpomeňme si na skladby, které nás dokáží rozplakat. Spousta z nás je poslouchá znovu a znovu, právě když nám je smutno, když nám někdo chybí. Skladby nás s tím člověkem duševně spojují, ale smutek se prohlubuje.
vedle kreslení a dechových cvičení jste možná poslouchali relaxační hudbu. Psychoterapeut do ní vstupuje a nabádá vás k hlubokému vnitřnímu uvolnění. V dáli hraje piáno, v pozadí lehce hladí vaše smysly housle a někde mezi nimi se občas objeví něžná píšťalka. Představujete si, jak ležíte na místě, které na vás působí uklidňujícím dojmem. Třeba na pláži, kde kolem vás nikdo není. Sluníčko svítí, hřeje, ale nepálí. Cítíte, jak teplo prostupuje každým kouskem vašeho těla. Šumící moře, jeho vlny se stávají balzámem pro vaši duši. Vaše mysl se vzdaluje od fyzického těla a jste jen vy, pláž a… hudba? Ano ona kouzelná melodie, která vás sem zavála.
Takzvaně “naladit se na stejnou vlnu”. Můžete být na stejné frekvenci s člověkem, který je vám blízký. Představte si chladný zimní večer, na oknech se třpytí Mrazíkovy kresby, venku sníh křupe pod nohama a obloha je poseta tisíci zářivými hvězdami. Vy a váš blízký sedíte u hořícího krbu, kde plamínky tančí mazurku a při jejich vystoupení dřevo slastí praská. V rukách držíte švestkový čaj, jež sladce provoněl celou místnost a v pozadí hrají vaše oblíbené skladby.
Ta, na kterou máte tolik společných vzpomínek. Oba ji začnete zpívat, možná si ruku v ruce nakonec i zatančíte. Najednou jste dvě těla, ale jedna duše. Hudba vás spojila, naladila na stejnou frekvenci. Takto propojit se mohou i lidé, kteří se neznají. A dokonce to nemusí být pár, nýbrž celý dav. Jen si představte koncerty, kdy padesát tisíc lidí skanduje u jedné jediné skladby. Mohou to být plesy, na kterých při Polce poskakují desítky párů naprosto koordinovaně. Stejně tak stmeluje zpěv hymny, která nás nutí vstát a vzdát poctu naší zemi.
Hudba zvyšuje hladinu serotoninu a endorfinů, jejichž nedostatek způsobuje poruchy spánku a deprese. Podporuje imunitní systém, ukládání informací do paměti a dokonce i trávení. Uvolňuje vztek a zoufalství, reguluje stresové hormony a utišuje bolest (fyzickou i psychickou). Dokonce prý usměrňuje myšlenky a vzpomínky lidem trpícím Alzheimerovou chorobou a zklidňuje jinak neovladatelný třes u člověka, kterého postihl Parkinson.
Neustále se zkoumá její vliv na psychiku člověka, ale spousta jejich zákoutí ještě prozkoumáno není. Možná je to dobře, možná má mít hudba i svá tajemství, která jí dělají tak kouzelnou. Každopádně je jasné, že každého z nás hudba ovlivňuje a působí na nás nepřeberným množstvím rozličných dojmů.
