Co nás symbol medvěda učí o zacházení s rozzlobeným Já?
Ve starověku symbolizoval medvěd znovuzrození. Tento tvor na dlouhou dobu usíná, tlukot jeho srdce se téměř úplně vytrácí. Medvědí samec často samici oplodní před zimním spánkem, vajíčko a sperma se však záhadně hned nespojují. Ještě dlouho plavou odděleně v její děloze. Před koncem zimního spánku se vajíčko a spermie spojí a začíná dělení buněk, takže mláďata se narodí na jaře, když se matka ze zimního spánku probouzí, právě včas, aby pečovala o svého nového potomka. Nejen z důvodu probuzení se ze zimního spánku jakoby ze smrti, ale i proto, že medvědí samice se probouzí se svým mládětem, je tento tvor významnou metaforou pro naše životy, pro návrat a obohacení, jež přichází z něčeho, co se zdálo být mrtvé.
V mytologii se stal medvěd zosobněním znovuzrození, moudrosti a plodnosti
Ještě v antice přetrvávala primitivní víra, že medvíďata se rodí bez jakékoli podoby a teprve jejich matka je lízáním formuje, tvoříce tak z chaosu řád. Medvěd je tudíž chápán jako symbol stvoření. Medvěd je spojován s mnoha bohyněmi lovu:
- Artemis a Dianou v Řecku a Římě,
- Muerte a Hecoteptl,bahenními ženskými vílami, pocházející z latinské kultury
Tyto bohyně daly ženám moc stopování, poznávání a vykopávání psychických aspektů všech věcí
Pro Japonce je medvěd symbolem věrnosti, moudrosti a síly
V severním Japonsku, kde žije kmen Ainu, je medvěd tím, který může přímo hovořit s Bohem a přinášet zpět lidem poselství. Půlměsíční medvěd se považuje za posvátného, říká se, že bílé znamení na jeho krku mu bylo dáno buddhistickou bohyní Kwan-Yin, jejímž symbolem je půlměsíc. Kwan-Yin je bohyní hlubokého soucitu a medvěd je jejím vyslancem.
Válečníci a náčelníci germánské mytologie měli medvědy za své duchovní ochránce
a ve skandinávských mýtech se obávaní berserkrové vydávali do bitev oděni pouze v medvědích kůžích, díky nimž jim neublížil meč ani oheň.
Medvěd může být chápán jako ta schopnost duše, která reguluje život člověka, zejména jeho pocity.
Medvědí síla je schopnost pohybovat se v cyklech
být v plné ostražitosti, nebo se zklidnit do zimního spánku, který energii člověka obnovuje pro další cyklus. Představa medvěda nás učí, že je možné udržovat si určitý druh tlakoměru pro svůj emocionální život a že tento přístroj může být zároveň divoký i štědrý. Může být rezervovaný a hodnotný. Může chránit své území, vymezit své meze a v případě potřeby může otřást nebesy, a přesto být zároveň k dispozici, k dosažení a k obohacení.
Staří Řekové i Hindové ztotožňovali souhvězdí Ursa Maior (neboli Velkou medvědici) s medvědem
a v hindských pověstech je toto souhvězdí pokládáno za zdroj veškeré vesmírné energie, která způsobuje změnu ročních období.
V tomto souhvězdí si představovalo medvěda mnoho civilizací. V jedné báji společně se sousedním Malým medvědem tvoří základ mýtu o Kallistó. Princezna Kallistó zaujala nejvyššího boha Dia tak, že se rozhodl zmocnit se ji násilím. Z jejich spojení se narodil syn, který dostal jméno Arkas. Diova žárlivá manželka, Héra, se rozhodla pomstít a proměnila Kallistó v medvědici, která byla nucena toulat se po lesích. O mnoho let později se Arkas, který zatím vyspěl v mladého muže, jednoho dne vydal, jako již vícekrát, se svými přáteli do lesů na lov divoké zvěře. Zde natrefil na svou změněnou matku, která když ho spatřila, chtěla ho obejmout. Arkas proti ní napřáhl v obraně oštěp. Aby zabránil matkovraždě a protože nemohl zrušit předchozí čin jiného boha, proměnil Zeus Arkase také v medvěda a spolu s Kallistó ho přenesl na oblohu. Podle jiného výkladu představuje Arkase souhvězdí Pastýře, kterak s Honícími psi žene Velkou medvědici.
Podle jiné verze mýtu Zeus oba medvědy vyhodil na oblohu
když je předtím chytil za ocasy. Proto je mají Velká medvědice i Malý medvěd tak dlouhé. Protože se však Héra odmítla smířit s takovým řešením, vymohla si na Tethydě a Okeanovi alespoň to, že si ani jeden z medvědů nemohou odpočinout v chladivých vlnách oceánu, ale musí stále putovat noční oblohou kolem severního pólu.
Protože medvědi nemají dlouhý ocas, bylo často spekulováno, že Alioth, Mizar a Benetnaš jsou tři medvíďata následující svou matku nebo tři lovci.
Dříve však viděli Řekové v jasných hvězdách tohoto souhvězdí zlatá jablka
(3 jasné hvězdy v ocasu) rostoucí na stromě (někdy představovaném slabšími hvězdami ve zbytku souhvězdí). V souhvězdí Malého medvěda byly viděny Hesperidky, Nymfy, které měly za úkol ona jablka hlídat a zkomplikovaly tak jeden ze dvanácti úkolu řeckého hrdiny Hérakla. Tyto dvě skupiny hvězd společně s Váhami, Pastýřem a Drakem mohly být tedy inspirovány mýtem o zlatých jablkách, která zajišťovala věčné mládí.
Irokézové interpretovali Alioth, Mizar a Benetnaš jako tři lovce sledující velkou medvědici. Podle jedné z verzí jejich mýtu první lovec (Alioth) nese luk a šípem zasáhne medvěda. Druhý lovec (Mizar) nese na svých ramenou velký hrnec na vaření medvěda zatímco třetí lovec (Benetnaš) vleče hromadu dříví na rozdělání ohně pod hrncem.
Medvěda si v tomto sektoru oblohy představovali také Sumerové, Babyloňané, Asyřané, Peršané, Féničané a národy v severní Asii
Odtud se patrně představa medvědice přenesla k indiánům do severní Ameriky.
Pro Indiány byl Medvěd vládcem lesa, kterého velmi uctívali. Jeho síla byla pro Indiány téměř posvátná.
Medvěd je pevně spoután se zemí. Vyznačuje se praktickým pohledem na svět není snílkem a idealistou, který létá v oblacích. Není mystikem, který vzhlíží k vesmíru. Je to tvor, který umí analyzovat své možnosti a který se musí spoléhat především sám na sebe. Medvědi nežiji ve smečkách jsou to zvířata, který se umějí postarat sama o sebe.
A přesně takoví jsou i lidé narození ve znamení Medvěda (22.8.-21.9.)
Nezávislost a šikovnost jsou jejich hlavními znaky. I když druhá charakteristika nemusí být vždy patrná na první pohled. Medvědi jsou velmi učenliví a brzy si osvojí praktičnost, protože na tom závisí jejich přežití. Prakticky můžeme říct, že neopakují stejnou chybu dvakrát. Brzy se naučí odhadnout své možnosti. Umějí velmi dobře nakládat se svými dovednostmi a energií. Často dosáhnou cíle díky této schopnosti a díky tomu, že se v životě drží reality.
Medvěd byl posvátným zvířetem, kterého Indiáni velmi respektovali
Prakticky bylo vyloučeno, aby jen tak ulovili medvěda, vždy šlo o zvláštní okolnosti. Ulovit medvěda mohl jen vybraný lovec, který se podrobil zvláštnímu rituálu. Kůži z medvěda směl nosit jen nejlepší lovec či bojovník. Věřilo se, že duch zabitého medvěda vstoupí právě do toho, kdo nosí jeho kůži. Jeho duch měl přinést muži sílu a náklonnost Matky Země.
Jedna legenda vypráví jak medvěd ochránil lidského ducha, který se ocitl v nebezpečí během své cesty k Vesmírné bráně
Tomuto lidskému duchu se do cesty připletl lesní netvor, který vystoupil z bažin, aby požil jeho energii. Pro ducha člověka to vypadalo velmi špatně, neboť netvor byl mnohem silnější. A tu Matka Země zavolala na pomoc Medvěda. Ten ochránil člověka a zahnal netvora zpátky do bažin. Jádro příběhu a legend o medvědech je vždy stejný: medvěd byl a navždy zůstane symbolem síly. Tato síla není ničivá ( medvěd ničí pouze tehdy, když se dostane do nebezpečí života), ale je ochranářského charakteru. Je vytvořen samotnou Matkou Zemí.
Co se týče zdraví, už staří Indiáni vypozorovali, že největší problém medvědů je jejich „jídelníček“. Medvědi jsou schopni splácat všechno, co jim přijde pod nos. Od ryb přes jablka a med. A tak je logické, že Medvědí lidé mohou mít problémy s trávicím ústrojím a trávením.
V citech jsou Medvědi lidé ochranářští, jak napovídají staré legendy
ale nejsou to žádní romantikové, kteří by se zlomili, když musí žít sami. Medvědí lidé se do svazku nějak nehrnou. Často tam vstupují později než ostatní. O to však jsou zodpovědnější a věrnější. Jakmile najdou partnera, kterému důvěřují, pak mu otevřou své srdce a dokážou, že medvědi láska je dlouhotrvající a stabilní.
© PannaCz.com - Noetika - Undina.
