V každé zemi, v každé kultuře
najdeme nespočet zvyků týkajících se stromů.
Stromy se pěstují jako znak a výraz radosti i smutku.
Jsou znakem narození i smrti
Spojují v sobě moudrost i pošetilost.
Jejich druhy se v lidových zvycích velmi jemně rozlišují. Slýcháme o studených, vlhkých a suchých stromech. Vypráví se o stromech, které nám sílu berou, a o stromech, které ji dávají.
Téměř každý strom a keř tak má v lidovém léčitelství nějaký význam
Stane se, že od místa k místu má týž strom rozdílné ba někdy i protikladné vlastnosti.
Mnoho těchto zvyků pochází z dob, kdy ještě země byla pro člověka otevřeným klínem. V hlubinách našeho vědomí jsou všechny tyto minulé dny uzavřeny až ke svým počátkům.
Mnohý zvyk ve středověku proklínaný a odsuzovaný jako pohanský se zachránil až do dnešních dnů, jako by nás chtěl varovat.
Mnoho pohanských zvyků v průběhu staletí převzalo křesťanství.
Kdo se jim přiblíží s otevřenýma očima a ušima, s otevřeným srdcem, může sledovat a někdy i prožít dějiny.
V hlouby srdce to počíná vibrovat
začíná znít píseň o nekonečném jasu našeho společného původu.
Takové zvyky obsahuje mnoho dnešních písní a básní. Ale i pověsti a legendy minulých kultur nám vyprávějí o minulosti stromů. Často se v nich odrážejí okamžiky a situace současné doby. Někdy dokonce nesou i signály budoucnosti. Odkazy na osudy jedince, společnosti, ba celé země.
Jedním z nejdůležitějších a nejvýznamnějších eposů, který nám západní kultura z naší minulosti předala, je sbírka staroislandských písní „Edda”. V jedné z nich, v „Hávamálu” najdeme několik odkazů na hluboký význam stromu, ale i na niterný vztah mezi člověkem a stromem.(„Ódinovy písně”)
V jiných kulturách můžeme nalézt podobné či nápadně stejné starodávné písně a zvyky.
Strom a duchovní svět
Například u severoamerických indiánských kmenů musí chlape vybraný pro školu medicinmanů, aby byl dobře připraven pro své poslání, strávit tak jako v Ódinově písni devět dní a nocí na určeném stromě. Je k němu připoután, Nesmí se pohybovat, nedostává jídlo ani pití. Vize, které při tom zažije, slouží jako ukazatelé pro pokračování jeho výuky.
V indiánských rituálech a obřadech vstupuje dodnes medicinman či šaman pomocí stromu do duchovních světů nahoře nebo dole.
Strom je cestou, prostředníkem, ať už na severu či jihu, na východě či západě
U nás ze starodávných zvyků co se dochovali jsou to již jen zlomky, které jsou většinou silně změněny. Jako znak jara a plodnosti se vztyčuje májka, na kterou se šplhá a zase se z ní sestupuje (obdobné u šamanských obřadů).
Zasazení stromu nebo keře při narození dítěte
- u chlapce- lípa, ořech
- u dívky- třešeň, jabloň, černý bez, fíkovníky
Některé další zvyky slouží k odvracení chorob, neštěstí, blesku a ohně od domu a dvora. Jiné jsou znakem začátku jara, poděkováním za sklizeň, za lov ryb či zvěře.
K rozlišování „mužských” a „ženských” stromů, tedy k polaritě, která původně neměla nic společného s diskriminací či potlačováním žen nebo mužů, se dá říci, že tato polarita je přirozenou vlastností země.
Polarity jako:
- muž-žena
- aktivní-pasivní
- den-noc
- světlo-tma
jsou přirozeným předpokladem života. Předpokladem pozemského života a principem ve všech jeho rovinách. Jsou od počátku obsaženy v záměrech stvoření. Samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé. Přirozený je střed, jak-tak v částech i v celku.
© J.K. PannaCz.com noetika
Díl I. : Strom jako symbol života
POKRAČOVÁNÍ - díl II. :Lidové zvyky kolem stromu
POKRAČOVÁNÍ - díl III. :Stromová terapie
POKRAČOVÁNÍ - díl IV. : Pár odkazů na lékařský obor všeobecně
