
Neverbální komunikace je akt, který přenáší myšlenku nebo pocit prostřednictvím fyzických gest, postojů a výrazů obličeje. Studie provedená u UCLA zjistila, že většina komunikace mezi lidmi je neverbální. I když výsledky takovýchto studií bývají často zpochybňovány, organizace, jenž je provádí se relativně shodují na výsledném procentuálním zastoupení neverbální řeči v celé lidské komunikaci. Bylo zjištěno, že pouze 7% každé zprávy se přenáší slovy, 38% přídavnými hlasovými prvky a 55% prostřednictvím neverbálními prvky.
Neverbální komunikace hraje v našich životech významnou roli, neboť může zlepšit schopnost člověka spojit se na vyšší komunikační úrovni, zapojit se hlouběji do rozhovorů a vytvořit smysluplné interakce v každodenním životě. Pokud pochopíme tento druh komunikace, hodně nás přiblíží k pochopení druhých. Neverbální komunikace, často označována jako řeč těla, může mít mnoho podob a může být interpretována rozličnými způsoby různých lidí - zejména napříč kulturami. Dokonce i nedostatek neverbálních podnětů může být smysluplný a sám o sobě se stává formou neverbální komunikace.
jako je postoj, směr, kterým se dotyčný dívá, gesta končetin a výrazy v obličeji - nám poskytují komunikační signály. Tyto náznaky mohou být velice jemné, nebo naprosto zřejmé, ale mohou si i protiřečit. Člověk může něco říkat slovy, ale gesty vyjadřuje úplně něco jiného. Nádherným příkladem může být jedinec, který nám lže. Nahlas vysloví svou verzi, ale řeč jeho těla prozradí, že nám neříká tak úplně pravdu. Nechce nás k sobě pustit a tak má skřížené ruce, nervózně přešlapuje a nedívá se nám do očí, nebo neustále pohledem uhýbá. Neverbální komunikace bývá zpravidla instinktivní, tudíž o nás vypovídá více, než naše slova. Pokud jí nerozumíme, nebo si ji nepříliš uvědomujeme - nebývá falešná
Formy neverbální komunikace mají mnoho podob a mohou poskytnout rozsáhlý pohled na myšlenky a pocity člověka. Pomáhají nám lépe porozumět každodenním interakcím s druhými lidmi.
Neverbální komunikace se často používá ke zdůraznění a naplnění myšlenek a pocitů, které nelze dokonale vyjádřit slovy. Také si jí pomáháme, pokud neumíme cizí jazyk: dorozumíváme se takzvaně “rukama a nohama”.
Individuální neverbální podněty mohou být snadněji přečteny blízkým člověkem, partnerem, rodinným příslušníkem nebo přítelem. V blízkých vztazích toto hlubší porozumění na neverbální úrovni může posílit vazby a usnadnit přístup k duši druhého člověka. Zvláště když se v komunikaci navzájem doplňujete. Nicméně se může stát, že si něco vyložíte jinak, než jak to ve skutečnosti mělo vyznít, a to potom dochází ke konfliktům a nesprávné komunikaci. Neverbální komunikace, jak jsme si již řekli v úvodu, je z velké části podvědomá, tudíž na nás poukazuje více, než námi vyřčená slova. Takže může vašemu protějšku poskytnout dokonalé indicie k vyřešení problému, který ú vás nastal a vy se jej snažíte slovy skrýt.
Vzhledem k tomu, že neverbální komunikace je obecně zásadním prvkem pro schopnost člověka zorientovat se v různých situacích při interakci s jinými lidmi, může být důležitou součástí terapií. Psycholog, léčitel či terapeut, který je naladěn na neverbální projevy člověka a současně zhodnocuje jeho mluvený projev, může snadněji rozpoznat rozpory mezi verbální a neverbální komunikací. Často lidé, kteří terapie navštěvují, neumí pro své pocity a emoce najít slova. V tu chvíli terapeut doslova čte v gestech a veškeré mimice. Dostává se tak blíže ke klientovi, k jeho emocionálním otázkám, které si nemusí sám nutně uvědomovat.
Rozpory mezi neverbální a verbální komunikací mohou člověku zvýšit podvědomí o tom, jak se neverbální komunikace používá v osobních interakcích.
Člověk, který si prošel traumatickou událostí totiž nezvládá vyjadřovat své pocity a emoce, tudíž neverbální část je pro terapeuta nejdůležitější součástí terapie, při které se snaží rozklíčovat duševní stav a myšlenkové pochody klienta.
V psychosomatické terapii měří terapeut dýchání, zvuky, pohyby jednotlivce, aby našel kontraproduktivní chování a pomohl osobě vyvinout takové, které má na něj pozitivní účinek.
Mějme na paměti, že neverbální komunikace o člověku hodně vypovídá. Naučit se ji zvládat v důležitých životních situacích může být pro nás zásadní. Některé její aspekty jdou totiž natrénovat a paradoxně se poté pro nás stanou podvědomě přirozenými, i když jsme za svou přirozenost považovali dlouhou dobu úplný opak. Uvedeme - li si příklad, mohou to být jednání s jinými lidmi, prezentace, přednášky. Potřebujeme vypadat důvěryhodně, předvést skvělý výkon a být si sami sebou jistí. Důležitý je postoj - vzpřímený, ale uvolněný. Nesmíme se dívat do země nebo do stropu, ale komunikovat očima s publikem.
Ale pozor na přílišné rozmachování se a rychlé, trhavé pohyby. Naopak vše by mělo působit klidně a harmonicky. Tón hlasu by měl být hlasitý přiměřeně okolí, takže pokud přednášíme v malé kanceláří, nemusíme křičet na celé kolo a naopak ve velké aule se hodí hlas zvýšit, aby nás slyšeli posluchači i v zadních řadách. Dávejme si pozor na pisklavý hlas a rychlou řeč. Na okolí pak působí naše přílišná nervozita. Rozhodně nemějme ruce v kapsách a nezkřižujme je přes hrudník. To první je neslušné, druhým poukazujeme na nevíru v sebe sama.
Pokud my sami potřebujeme někomu něco sdělit, často se až přílišně soustředíme na slova, která sdělujeme, ale svou mimiku už tolik nepozorujeme. Kdežto pokud mlčíme a mluví k nám jiná osoba, lépe se soustředíme jak na slova, tak na jeho neverbální projevy. Zkusme být vůči svému okolí více vnímaví a promítne se to i do našeho světa komunikace. Lépe si uvědomíme sebe sama a bude se nám se správnou komunikací lépe pracovat.