
která vystupuje jako obraz při stvoření člověka. Vyjadřuje tvůrčí principy. Vyskytuje se ve všech kulturách a představuje strom života, v němž je ukryta celá moudrost a pravda, zašifrováno celé poznání. Setkáváme se s ním např. jako ústřední symbol v knihách židovských zákonů, v kabale, a v četných starých kulturách kde byl zvolen za symbol života, zákonů a stvoření.
Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. (Gen. 2,9)
který pro Germány představuje jasan. U Keltů čím byl strom starší, tím byl posvátnější, zejména jabloň a líska za které platil trest smrti, či za poražení jiného ze sedmi náčelnických stromů ke kterým patří:
u kterých byla vymezena pokuta jedné až tří krav.
„Bůh stvořitel vystřelil šíp na jasan. Z rány vytekla jasanová krev a z ní vznikl člověk.“
což je posvátný fíkovník (Ficus religiosa), který se vyskytuje v Indii pod jménem pipul a je uctíván jako strom stvoření a osvícení. Pod takovým fíkovníkem měl dle pověsti prožít Buddha svoje osvícení. Hinduismus také zná posvátný fíkovník. Višnu se měl pod tímto stromem narodit.
(nejvýznamnější strom v nebeské zahradě).
která existovala již před Ježíšovým působením, rovněž znala strom života. Jejich strom se vzpíná k nebi, má sedm kořenů a sedm větví, jež vyjadřují přirozenou polaritu. Všechny tyto stromy jsou symbolem společného a vždy stejného počátku. Moderně vyjádřeno jde o archetypální obraz pro všechny živé bytosti. Hledat a nalézt tento strom je posláním všech živých bytostí a současně touhou života, tušením, hluboko tkvícím v duši. Proto se životní symbolika stále točí kolem stromu a „snad” je jen otázkou času, kdy si člověk jako bytost uvědomí, že Rajský strom nese každý v sobě…
Hluboko do země sahají jeho kořeny. Vše obklopují. Z kořenů strom vyráží vzhůru, k větvi s listím či jehličím, ke květu a k ovoci. Kořeny vynášejí temnotu země vzhůru ke světlu nebe. Listy a květy se spojují se vzduchem, se světlem a s nebesy. Pozemská tíže se odlehčuje. Listy a květy nechávají sebou protékat nebe a jeho živly a snášejí jeho světlo na zemi. Tma se stává jasem, jas tmou. Je to stálá výměna, neúnavná snaha o vyrovnání a harmonii. Jas nebe „prosvětluje” tmu země. Země je „spasena”. Není to boj. Jas a tma se doplňují. Potřebují se, aby strom byl vůbec stromem.
nese symbol vykoupení, spásy, spočinutí v sobě. Výměna a průtok probíhají harmonicky. „Prosvětlování”, proudění od kořenů ke květu, ze země k nebi a z nebe na zemi, symbolizují život. K tomu přistupuje utváření a růst plodů, které život, z něhož vyrostly, přenášejí zase do nového, mladého koloběhu. Tento koloběh mezi kořeny, listy, květy a plody představuje náš život, veškerý život. Uvědomujeme si jej v každém okamžiku, kdy tato cirkulace probíhá.
- pohybovat se, téct – vždy ve snaze o vyrovnání, tj. osvobozovat se, růst ke spáse-, být spojený a zakotvený.
© J.K. PannaCz.com noetika
Díl I. : Strom jako symbol života
POKRAČOVÁNÍ - díl II. :Lidové zvyky kolem stromu
POKRAČOVÁNÍ - díl III. :Stromová terapie
POKRAČOVÁNÍ - díl IV. : Pár odkazů na lékařský obor všeobecně